Artrock.cz
Progresivní rock nejen 70. let
Nechte se informovat o nových článcích, zaregistrujte se! Váš e-mail:

Recenze:


Genesis - Selling England by the Pound





Velká Británie
Rok vydání: 1973

Virgin Records
Ltd. 1994
CASCDX 1074
7243 8 39777 2 7

Složení:

Peter Gabriel - zpěv, flétna, tamburína, oboe
Steve Hackett - šestistrunná ak. kytara, dvanáctistrunná ak. kytara, elektrická kytara
Tony Banks - varhany, piano, el. piano, mellotron, dvanáctistrunná kytara, doprovodný zpěv
Michael Rutherford - dvanáctistrunná akustická kytara, baskytara, elektrický sitar, doprovodný zpěv
Phil Collins - bicí, perkuse, zpěv (More fool me), doprovodný zpěv

Tracklist:

1. Dancing with the Moonlit Knight (8:01)
2. I Know What I Like (In Your Wardrobe) (4:06)
3. Firth of Fifth (9:34)
4. More Fool Me (3:09)
5. The Battle of Epping Forest (11:43)
6. After the Ordeal (4:12)
7. The Cinema Show (11:06)
8. Aisle of Plenty (1:31)

Celkový čas: 53:22


V pořadí čtvrté klasické studiové album kapely Genesis je mnohými posluchači považováno za vrchol jejich tvorby a jedno ze stěžejních alb artrocku jako takového vůbec. Obrovský úspěch předchozího alba Foxtrot zapříčinil změnu dosavadního fungování. Genesis již byli v Evropě uznávanou kapelou a snažili se i proniknout na americký trh, po jednodušší muzice prahnoucí, a pro ně tedy hůře získatelný. Nekonečné koncertní šňůry byly pro muzikanty velmi náročné a dá se s nadsázkou říci, že z pódia posledního koncertu napochodovali rovnou do zkušebny, kde museli připravit ve vražedném termínu materiál pro nové album.

Těžko soudit zda-li je pro něj pozitivním znakem spontánnost, zapříčiněná právě nedostatkem času k dlouhému dolaďování songů. Vzhledem k tomu, že se sestava v té době již ustálila, mohli se členové Genesis při nahrávání plně soustředit na hudební stránku věci a nejspíše se snažili, aby deska Selling England by the Pound pokračovala tam, kde předchozí Foxtrot skončil. Celkově zde nepociťuji žádnou větší změnu co se týče zastoupení jednotlivých nástrojů – Banksovy klávesy jsou zde v rovném zastoupení s Hackettovou kytarou, tak jak známe z předchozích počinů skupiny. Mellotrony mají trochu čistší a symfoničtější zvuk vzhledem k překotnému vývoji v této oblasti v první polovině sedmdesátých let a nově zde také najdeme v pozadí sborový zpěv (s největší pravděpodobností umělý) a takové drobné zvukové detaily. Tolik asi fakta a nyní už jednotlivým písním.

První song Dancing with the Moonlit Knight uvádí Gabrielův typicky naléhavý zpěv, poté se přidá piano a po chvíli i další nástroje. Píseň se začne krásně stupňovat a rozjede se ve stylu klasických dravějších pasáží, které známe například z The Musical Box nebo Watcher of the Skies... Eghh...!!! Co to slyším za obludné pazvuky na začátku šesté minuty??? Klávesové sólo v šesté minutě je něco opravdu příšerného, pět minut krásně stavěné hudby se tu rozpadne jak domeček z karet. Závěrečná akustická pasáž s klidnou flétnou trochu uklidňuje mé rozčarování. Nicméně i přesto je tento song asi nejlepší z celého alba a z jako jediného zde slyším klasické Genesis, tak jak je znám z předchozích alb.

I Know What I Like (In Your Wardrobe) vyšla jako singl a přestože se nedá říct, že je „singlově vlezlá“, jak bývá zvykem, na tomto albu působí jako rušivý element. Na svou dobu má Selling England by the Pound neobvykle dlouhou stopáž a nechápu tedy, proč byl tento čtyřminutový song v klasické písňové podobě (sloka – refrén – sloka - refrén) na desku umístěn, nezapadá do koncepce alba. Při poslechu alba přeskakuji.

Třetí písní je téměř desetiminutová Firth Of Fifth, která má mezi fanoušky postavení učebnicové ukázky velkých instrumentálních schopností muzikantů. Ano, to je pravda. Začíná krásným intrem na piano, po dvou minutách se přidají ostatní i se zpěvem. Následuje pasáž s flétnou, Banksovo sólo na klávesy a poté Hackettova kytarová exhibice s dlouhými emotivními tóny à la David Gilmour a se zajímavou rytmikou dua Rutherford - Collins. Poklidným pianem Firth Of Fifth i končí. Velmi pěkná skladba, ale přesto dle mého názoru trochu přeceněná.

Akustický paskvil More Fool Me s přitroublým textem a naprosto odpudivě kvičícím Philem Collinsem (kritický moment 29. vteřina) také pokaždé přeskočím.

Soubojem gangů v londýnském parku inspirovaná The Battle Of Epping Forest má téměř dvanáct minut. Gabriel zde skvěle zpívá (řekl dokonce i hraje) role mnoha podivných existencí v tomto vtipně pojatém příběhu. Válečnou atmosféru navnadí úvodní pochod s flétnou a bubnem a pak hned zostra do tohoto téměř divadelního představení. Kytara i klávesy jsou většinu času na pozadí, hlavní slovo zde má bezesporu Gabriel. Přestože nadsázku v písní beru, moc mi nejdou přes uši „piknikové“ sloky, které skladbu podle mne zbytečně brzdí. Za zmínku však určitě stojí výtečná „reverendova pasáž“ - paráda, Peter Gabriel je prostě nenahraditelný.

Hodně se mi líbí instrumentální After The Ordeal, kde v úvodu sóluje Hackett s akustikou na podkladu Banksova piana a v polovině písně se přidá baskytara s bicími a následuje krásné klidné kytarové sólo, místy vystupuje i flétna.

„Téměř závěrečná“ jedenáctiminutová The Cinema Show mi ve svém úvodu trochu připomíná The Musical Box z alba Nursery Cryme, která také začíná zvonivou akustikou. Po chvíli začne Gabriel vyprávět příběh a plynule s ostatními nástroji přejde do zpěvu. Osobně mi zde zpěv přijde trochu popovější a sborový vokál nemůže nepřipomenout legendární I know a farmer… z předchozího alba a tady už mi to opravdu přijde jako vykrádání sebe sama. Druhou polovinu skladby tvoří krásné dlouhé klávesové sólo. Jen škoda, že ostatní nástroje jsou upozaděny až moc. Na píseň plynule naváže závěrečná kraťoučká Aisle Of Plenty s opakujícím se motivem z úvodní Dancing With The Moonlit Knight. Hezké uzavření alba.

Nemohu si pomoci, ale tu spoustu připomínek jsem si opravdu nemohl odpustit. Zatímco při poslechu Trespass nebo předchozího Foxtrot si muziku užívám, u Selling England by the Pound mně ruší právě tyto věci. A tak i když se svým relativně nízkým hodnocením tohoto alba budu spíše výjimkou, tak si ho přesto čas od času rád pustím. Duch starých dobrých Genesis tu stále trochu je. Bude hůř...



Hodnocení:

Dave Velechovský
10. 10. 2005


Související články:


Recenze Genesis - Trespass
Recenze Genesis - Nursery Cryme
Recenze Genesis - Foxtrot
Recenze Genesis - Genesis Live
Recenze Genesis - The Lamb Lies Down on Broadway
Recenze Genesis - A Trick of the Tail
Recenze Genesis - Wind and Wuthering
Recenze Genesis - Seconds Out
Recenze Genesis - And then there were three
Recenze Peter Gabriel - Peter Gabriel 3 (Melt)
Recenze Steve Hackett - Voyage of the Acolyte
Recenze Steve Hackett - Please don't Touch




Zpět na výběr recenzí