Recenze:

Genesis - Nursery Cryme

Velká Británie Rok vydání: 1971 Virgin Records Ltd. 1994 CASCDX 1052 7243 8 39780 2 1

Složení: Peter Gabriel - zpěv, flétna Steve Hackett - dvanáctistrunná akustická kytara, elektrická kytara Tony Banks - varhany, piano, el. piano, mellotron, dvanáctistrunná kytara, doprovodný zpěv Michael Rutherford - dvanáctistrunná akustická kytara, baskytara, doprovodný zpěv Phil Collins - bicí, perkuse, zpěv (For Absent Friends), doprovodný zpěv Tracklist: 1. The Musical Box (10:24) 2. For Absent Friends (1:44) 3. The Return Of The Giant Hogweed (8:10) 4. Seven Stones (5:10) 5. Harold The Barrel (2:55) 6. Harlequin (2:52) 7. The Fountain Of Salmacis (7:54) Celkový čas: 39:30

Genesis vydali studiovou desku Trespass poprvé v labelu Charismy, ale už před vydáním se rozhodl odejít Anthony Phillips, hlavní hnací motor skupiny. Díky bohu za to, že Peter Gabriel a Mike Rutherford se rozhodli pokračovat. Tony ještě sice váhal, ale nakonec se připojil a tak osiřelá trojice (and then there were three :-)) si našla bubeníka Phila Collinse a kytaristu Steva Hacketta. Netrvalo dlouho a vydali Nursery Cryme s nádherným obalem zdravotní sestry hrající kroket s lidskou hlavou. Deska je jak jinak než vynikající, teprve tady se pořádně projevila fantazie Petera Gabriela v textech. Steve Hackett zde podává vynikající výkon, s tím, že se soustředí na spolupráci s Tonyho varhany - klávesami, aby to ladilo, nebo se protínalo. Phillips se mi zdá, že spíš šel svou cestou a vytvářel tak další sound navíc. Obě metody jsou vynikající a každá má své kouzlo. Phil Collins zde parádně doplňuje doprovodným vokálem Petera Gabriela, jejich hlasy mi občas úplně zplývají dohromady. V podstatě to tenkrát i různě smíchali, aby to dávalo ten dojem. Tato deska na mě zapůsobila i v tom, že skupina se víc uvolnila, přidala i humor. Trespass byl v podstatě hodně vážný; což samozřejmě není špatné :-). Myslím, že kdyby Phillips zůstal, možná by to byla totální antikomerce, ale asi by to dlouho nevydrželo ve skupině. Nakonec možná to byl osud, že Gabriel četl Hackettův inzerát. Člověk si musí připustit, že se Stevem měli víc možností, jelikož je technicky lepší kytarista. Phillips byl zase možná lepší se španělkou, dvanáctistrunkou. Každopádně deska jako celek je vynikající, Musical Box, Return Of Giant Hogweed a The Fontain Of Salmacis jsou mistrovské geniální kousky. Skladby delší, propracované, je zde cítit pokročilost v ovládání hudebních nástrojů. Ostatní skladby jsou samozřejmé takéž vynikající, avšak nedosahují takové geniality. Co se týče výkonů jednotlivých členů, tak radikální změnu vidím hlavně v kytaře. Jak už jsem zmínil, Hackett je jiný než Phillips, každý má své kouzlo, a skupině zkušenější kytarista rozhodně prospěl. Bicí samozřejmě se výrazně zlepšily oproti předchozímu kolegovi bubnuje Phil mnohem lépe, důkazem je toho třeba The Knife ze živáku. Tady je zajímavé to, že nejvíc tu skládala trojice Peter - Tony - Mike. Phil a Steve se přecejenom ještě přizpůsobovali, takže dá se to brát autorsky jako And then there were three, s tím, že je tam Peter místo Phila :-). Nutno také zmínit to, že Phillips má na Nursery Cryme trošku podíl. Již brzy vyjdou raritky Jackson Tapes kde je třeba ranná verze The Musical Box, když byl Phillips ve skupině.

Musical Box - skladba začíná vydrnkáváním, jakoby se zapla hrací skříňka a Peter začne ztišeným zpěvem zpívat příběh "nadrženého" Henryho. Collins výborně doprovází Gabriela. První část skladby je založen na akustických kytarách, dokonce i Tony musel hrát na kytaru. Potom skladba se rozjede se svižnýma klávesami, Phil poprvé bubnuje a Steve rozjede sólo na elektrickou kytaru. V podstatě jediné solo na elektrickou kytaru udělal Phillips ve skladbě The Knife, jinak to byla většinou akustika. Skladba jako celek má několik částí, vždy se rozjede do určitého rytmu a má mezihry kdy nástroje ztichnou a Peter zase ztišeně zpívá, Steve přejde na drnkání. Z té první svižné části o které jsem mluvil se utiší nástroje a Peter zpívá old king Cole was a merry old soul and a merry soul was he. Do jeho zpěvu mu drnká Hackett a začnou odbíjet hodiny, the clock tik tok Pak Peter přímo zakřičí the wall (zeď) a začne kňourat kytara a soupeří s klávesama. Nakonec jde skladba do vzrušující pasáže, kde Peter naříká, proč se ho nedotýká, dotkni se mě teď (now! now! now!) a přitom tančí s liščí maskou a na závěr připraví Steve nádherné kytarové solíčko, s tím, že mě vždycky zaujme ten konec, Phil zabubnuje v několika intervalech, současně hraje i Steve a Tony, všichni dohromady hrajou stejný ton a zní to opravdu parádně.

For Absent Friends - na této písničce má hlavní vokál Phil, melodická naříkává skladbička, kde krásně vydrnkává Steve na kytaru a občas se připojí i Peter doprovodným hlasem. Tuto skladbu mám raději než třeba More Fool Me (Selling England by the Pound).

The Return Of The Giant Hogweed - další mistrovský kousek, skladba začíná hned střídavými varhany sem a tam, na někoho to možná může působit jako bolest hlavy, ale mně se to líbí. Pak Peter začne zpívat s melodicky se opakujícími klávesy o hermafroditovi. Do toho flétnou spolupracuje s Tonym po několika minutách se skladba totálně změní ještě k lepší části. Tony začne hrát geniální klavírní riff, který mi dává pocit mrazíků a do toho začne výborně Steve kytarou, která navazuje na klavír. Potom zaburácej činely a kytara jakoby drhnula, Tony pořád jede na stejném riffu pak dojde ke změně a Peter přibehne k mikrofonu a nakonec zařve Giant Howgeed lives!!!

Seven Stones - nádherná skladbička postavená na mellotronu, kde i naříkají klávesy v pozadí a Steve akusticky vydrnkává do rytmu. Skladba opravdu dává dojem, že jsem někde na opuštěné lodi, které pluje po moři kdo ví kam. Hodně lidí tohle podceňuje, že by neměli rádi mellotron?

Harold the Barrel - asi nejhumornější skladba na albu, Tony jede rychlým klavírním riffem a do toho brouká Steve kytarou a Peter zpívá hrozně rychle, Phil do toho kňourá ha ha, krásně jim to ladí. No a to by nebyli Genesis kdyby závěr byl úplně jiný, skladba se zastaví do krásné pasáže a Phil zpívá hodně vysoko heaven (nebe) a Tonyho varhany se drží jednoho tonu podél zpěvu.

Harlequin - v podstatě duo, kde zpívá Peter i Phil zároveň, zpívají tak podobně, že kolikrát nerozeznám kde kdo zpívá. Občas je to zřejmé, občas ne. Části určitě i smíchali, aby si posluchač nebyl jistý. Každopádně je to opět pěkná písnička, kde dominuje Stevova akustika, téměr po celou dobu soutěží se zpěvem a v refrénu vydrnkává přesně podle zpěvu.

The Fountain Of Salmacis geniální skladba (z geniálního trojlístku The Musical Box, The Return Of The Giant Hogweed, The Fountain of Salmacis), začínající nádhernými klávesami jakoby tekl pramen vody a do toho Phil zaduní bubnama, že to dává dojem prudce vyvěrajícího pramene ze země. Peter zpívá trochu s ozvěnou jakoby pocházel z antických tehdejších dob. Skladba vždycky ztichne se opakujícím se motivem Tonyho varhan a do toho drnká Steve jako uklidněná voda. Potom se grandiozně rozjedou všechny nástroje a Peter zanaříká, kde se ozvou v pozadí opakující se mnohoásobné vokály.

Vynikající deska (všem pěti deskám z let 1970 - 1975 dávám maximum bodů, protože je to dokonalost sama), která se mi zdá trošičku méně vyvážená jako Trespass, ale zase má silný trojlístek skladeb, které jsou geniální.

Hodnocení:

Martin Vosátka
16. 6. 2005

Související články:

Recenze Genesis - Trespass
Recenze Genesis - Foxtrot
Recenze Genesis - Genesis Live
Recenze Genesis - Selling England by the Pound
Recenze Genesis - The Lamb Lies Down on Broadway
Recenze Genesis - A Trick of the Tail
Recenze Genesis - Wind and Wuthering
Recenze Genesis - Seconds Out
Recenze Genesis - And then there were three
Recenze Peter Gabriel - Peter Gabriel 3 (Melt)
Recenze Steve Hackett - Voyage of the Acolyte
Recenze Steve Hackett - Please don't Touch




Zpět na výběr recenzí