Recenze:

Genesis - Live

Velká Británie Rok vydání: 1973

Složení: Peter Gabriel - zpěv, flétna, tamburína Steve Hackett - šestistrunná ak. kytara, dvanáctistrunná ak. kytara, elektrická kytara Tony Banks - varhany, piano, el. piano, mellotron, dvanáctistrunná kytara, doprovodný zpěv Michael Rutherford - dvanáctistrunná akustická kytara, baskytara, basový pedál, doprovodný zpěv Phil Collins - bicí, perkuse, doprovodný zpěv Tracklist: 1. Watcher Of The Skies (8:34) 2. Get 'Em Out By Friday (9:14) 3. The Return Of The Giant Hogweed (8:14) 4. The Musical Box (10:55) 5. The Knife (9:46) Celkový čas: 46:43

První koncertní album Genesis je hodně zvláštním vydáním. Obsahuje pět skladeb skoro ve stejných verzích jako na studiových albech, kde je, až na závěrečnou The Knife, nahrála naprosto stejná sestava muzikantů. Co tedy vlastně dokumentuje? Schopnost skupiny zahrát naživo stěžejní skladby svého repertoáru stejně dobře jako ve studiu? I to už je u kapely, která skládá kompozice formátu Genesis, docela úspěch. Ovšem to by nemuselo moc zajímavé pro fanoušky, stačí vzpomenout na album Pink Floyd Pulse, které sterilitou přímo srší a většina skladeb je reprodukována notu po notě podle studiových nahrávek.

Já jsem album Live slyšel jako v pořadí třetí album Genesis po From Genesis To Revelation a Trespass a docela mi pomohlo zorientovat se v albech Nursery Cryme a Foxtrot. Nevím ale, jak bych se ale na tuhle desku tvářil, kdybych třeba znal všechna studiová alba Genesis s Peterem Gabrielem a chyběla mi právě jen tahle koncertní nahrávka. Jak jsem řekl, Genesis nejsou kapelou založenou na improvizaci, takže živák, kde nejstarší hraná skladba je stará tak tři roky, nemůže obsahovat moc nové nebo jiné hudby. To snad jedině kdyby nahráli dvojalbum třeba se Supper's Ready, Twilight Alehouse a buď Fountain Of Salmacis (kterou bych hrozně rád slyšel v koncertní verzi s Gabrielem), nebo něčím méně známým nebo nevydaným, co v té době mohli hrát. To by potom byla naprosto skvělá deska, kterou bych jen tak přehrávat nepřestal. Naštěstí ale i nakonec realizovaná, jednoalbová, méně ambiciózní podoba Live je docela zajímavá. Každá z pěti skladeb má něco, co z ní alespoň pro mě dělá zajímavou alternativu původní verzi.

Watcher Of The Skies má kromě lehce prodlouženého úvodu (alespoň se mi to zdá, neporovnával jsem přímo stopáž) oproti studiové verzi hodně výraznou (a hodně pěknou) baskytaru a skvělé bicí. Zvláště kvůli té baskytaře to stojí za to.

Get 'Em Out By Friday je studiové verzi ze všech skladeb asi nejpodobnější, ale zatímco na Foxtrotu mě v ní udivuje její samotná kompozice a skvělé výkony hráčů, tady to všechno přehlušuje energie koncertu. Zvuku tentokrát dominují ve Watcherovi trochu zastrčené klávesy, jako obvykle je skvělý Gabrielův zpěv.

The Return Of The Giant Hogweed je stejná válcovačka jako na Nursery Cryme, opět vynikající bicí, navíc Phil Collins spoustu textu zpívá spolu s Gabrielem, což mě u bubeníka dost udivuje, vynikající je i prostřední instrumentální pasáž "Dance Of The Giant Hogweed" se sólem Steva Hacketta a hrozivý závěr, kde opět vyniká Phil Collins. Na koncertě to musela být síla.

Hned (no na vinylu sice ne, ale já mám tohle album na CD) začíná tišší The Musical Box, která od začátku zní oproti studiové verzi tak nějak barvitěji, možná je to lepším zvukem Live oproti Nursery Cryme. Jako obvykle je zajímavé poslouchat Collinse, který si většinou jen tak malinko pohrává s činely a k tomu zpívá takové "záhrobní" doprovodné party a tvoří tak podstatnou část atmosféry první třetiny skladby. Na živé verzi The Musical Box mi připadají nejzajímavější právě tyhle tišší úseky s napjatou až hororovou atmosférou, i když ani instrumentální části se sóly Steva Hacketta neztrácejí na síle. Závěr skladby je servírován se snad ještě větší dávkou emocí než na Nursery Cryme.

The Knife se asi nejvíc liší od studiové verze, jednak je tu jiný text, ale hlavně teprve tahle verze těží z Phila Collinse. Celá píseň je zahrána jakoby ve spěchu, stejně jako na albu. Pomalejší instrumentální část uprostřed zní s podporou publika výborně, poslední čtyři minuty jsou exhibicí celé kapely, Steve Hackett předvádí svoje kytarové mistrovství i v sóle, které se vlastně musel naučit od Anthonyho Phillipse. Pořádně to rozjíždí i Rutherford, který mi zrovna v těchto místech dost silně připomíná Squirea (Yes).

Opravdu hodně povedené živé album. Na to, že Genesis kolem roku 1973 nebyli kapelou, která by běžně překopávala svoje starší skladby nebo je natahovala na dvojnásobek jejich délky a že na album nezařadili prakticky nic nového, bych Live hodnotil dokonce jako výborné.

Hodnocení:

Jan Grinc
3. 10. 2005

Související články:

Recenze Genesis - Trespass
Recenze Genesis - Nursery Cryme
Recenze Genesis - Foxtrot
Recenze Genesis - Selling England by the Pound
Recenze Genesis - The Lamb Lies Down on Broadway
Recenze Genesis - A Trick of the Tail
Recenze Genesis - Wind and Wuthering
Recenze Genesis - Seconds Out
Recenze Genesis - And then there were three
Recenze Peter Gabriel - Peter Gabriel 3 (Melt)
Recenze Steve Hackett - Voyage of the Acolyte
Recenze Steve Hackett - Please don't Touch




Zpět na výběr recenzí