Recenze:

Genesis - Wind and Wuthering

Velká Británie Rok vydání: 1977

Složení: Steve Hackett - šestistrunná ak. kytara, dvanáctistrunná ak. kytara, elektrická kytara, kalimba Tony Banks - piano, mellotron, syntezátory, varhany, Rhodes piano Michael Rutherford - dvanáctistrunná akustická kytara, baskytara, basový pedál, elektrická kytara Phil Collins - bicí, perkuse, zpěv Tracklist: 1. Eleventh Earl of Mar (7:39 / Banks-Hackett-Rutherford) 2. One for the Vine (9:56 / Banks) 3. Your Own Special Way (6:15 / Rutherford) 4. Wot Gorilla? (3:12 / Banks, Collins) 5. All in a Mouse's Night (6:35 / Banks) 6. Blood on the Rooftops (5:20 / Collins-Hackett) 7. Unquiet Slumbers for the Sleepers… (2:28 / Hackett, Rutherford) 8. …In that Quiet Earth (4:52 / Banks, Collins, Hackett, Rutherford) 9. Afterglow (4:10 / Banks) Celkový čas: 50:46

Po předvedení pozměněného, nicméně stále art-rockového stylu na A Trick Of The Tail a zajištění přežití čtyřčlenné kapely po odchodu Petera Gabriela stál před Genesis úkol natočit další desku. Tak vzniklo album Wind And Wuthering, které na A Trick Of The Tail zcela jasně navazuje.

Po hudební stránce došlo k radikalizaci tvorby skupiny - oproti celkem vyrovnanému A Trick Of The Tail, kde se celkem pravidelně střídají dynamické skladby s pomalejšími a pompéznost a symfoničnost je (snad ještě pod vlivem The Lamb Lies Down On Broadway) zatlačena do pozadí pokusy spíše o písňovou formu, najdeme na Wind And Wuthering jak pravé art-rockové opusy (Eleventh Earl Of Mar, One For The Vine, All In A Mouse's Night), tak art-jazz-rockové instrumentálky (Wot Gorilla?, Unquiet Slumbers For The Sleepers.../...In That Quiet Earth) podle mě ještě lepší než Los Endos, ale již i výrazně písničkovou tvorbu (Your Own Special Way, Afterglow, Blood On The Rooftops) jen s malými vlivy art-rocku. Dominance Anthonyho Bankse ve skládání i v celkovém zvuku skupiny jasně patrná na předchozím albu pokračuje i zde.

Tajemná nálada úvodu Eleventh Earl Of Mar s vlnami mellotronu a klouzavou kytarou přechází ve strhující dynamickou skladbu. Základem jsou Banksovy varhany, pěkná basa a místy "našeptávající" hlas Phila Collinse. Intenzita se stupňuje ve vynikajícím motivu okolo See the Steward all dressed up, unisono klávesy a kytara, výpady bicích, pěkná basa a do toho ještě pumpující basové pedály, nádherný ale krátký zasněný hudební výjev doslova ilustruje text there's a band of light across your eyes. Ovšem povstání, o kterém v textu jde, se tak dobře nevyvíjí (they headed for London and that'll be their grave), po další sloce téhle nabité skladby následuje nádherné kytarové sólo Steva Hacketta a potom opět onen zasněný motiv, který dává tentokrát základ nové překrásné části skladby s akustickými kytarami a atmosférou podobnou něčemu mezi It's Yourself a Entangled - Phil zde ovšem nádherně procítěně a na sebe podle mě dost netypicky zpívá. Dohromady magická atmosféra: působivý moment je vzlyk kláves nebo kytary po 5:00 a následující text Flying from a hillside/beckoning the trees/a sailboat's awning/mimicking the breeze, každý sen jednou končí a tak i tady vše přechází v bezmocný výkřik a naléhavé volání vypravěče: Daddy! You've got to go!, čímž se vracíme k hlavnímu motivu skladby, která končí prakticky voláním po pomstě: Bury your memories, bury your friends/leave it alone for a year or two/Till the stories go hazy and the legends come true/then do it again, some things never end. Samotný závěr skladby je potom ve stylu konce Fountain Of Salmacis.

Sedm a tři čtvrtě minuty naprosté hudební extáze a dalo by se o tom psát hodiny... No ale už je tu Banksův opus One For The Vine. Klasický romantický klavír, vzletná kytara, postupně se rozjíždějící a na patosu nabírající hudba. Opět i vynikající text: hlavní hrdina uteče z armády muže, který se považuje za vyvoleného a zabloudí do "ledové divočiny" k lidu, který zase jeho považuje za bohem seslaného, a rozhodne se hrát vnucenou hru, dokud nenajde cestu zpátky domů. Nemá smysl detailně rozebírat jak nádherně a přirozeně se odvíjí tento příběh v kontextu hudby, romantiku přeruší až hrdinův výkřik No, no, no, this can't go on/this will be all that I fled from, let me rest for a while, následuje krásná meditativní mezihra založená na klavíru, kytaře, později s mellotronem a syntezátorem se zvukem podobným flétně. Hrdina se prochází údolím a přemítá o svém osudu. Objevuje se znovu úvodní melodie a vše spěje do vzrušené mezihry plné nejrůznějších perkusí, opět výborné baskytary, atmosferických a pompézních kláves a na konci skoro flamenkové tamburíny. V hrdinovi kvasí jeho konečné rozhodnutí pod tlakem okolností: They leave me no choice/I must lead them to glory or most likely to death. Po další instrumentální pasáži se znovu vrací úvodní motiv. Hrdina vede své věrné a náhle si všimne jednoho odpadlíka, který se odděluje od skupiny a bez víry v její vítězství prchá pryč. Následuje další vypjatý motiv a unisono melodie kláves a kytary, zopakovaná v závěru ještě samostaně klavírem. Nádhera.

V tento moment ale přichází vada na kráse alba, kterou je přesládlá Rutherfordova balada Your Own Special Way - akustické kytary, kolem prolétávají klávesy, ale první minuta a půl ještě není špatná. Potom však přichází totální klišé v podobě refrénu typu You, you have your own special way of holding my hand... a pro mě až nepříjemného tónu Collinsova hlasu. Pro ještě větší nasládlost obsahuje další sloka jakousi harfu a v čase 3:46 - 4:40 další hrozné klišé, tenhle "dojemný" motiv jsem slyšel v podání naprosto průměrných kapel snad stokrát - a znovu refrén... Opravdu škoda, že je skladba tak dlouhá.

Chuť ovšem výrazně spraví Banksova a Collinsova instrumentálka Wot Gorilla?, která začíná dost podobně jako skladba Blue Effect - Třiatřicet, takovými zvláštními zvonky a pokračuje působivým nástupem bicích (oproti skladbě Blue Effectu zde ale chybí úvodní zpívaná pasáž bez rytmiky). Collins sáhne i na conga a Banks rozjede svůj klávesový orchestr. V pozadí drnčí dvanáctistrunky, ale Hackett se kromě toho se svou elektrickou kytarou prohání ještě jinde, zatímco mistrovské představení Anthonyho Bankse a Phila Collinse - neuvěřitelné napětí, výborná gradace. Asi po dvou a půl minutách už zůstává jen rytmika a vrací se úvodní zvonky. Opravdu nádherná, velice působivá věc.

Efektní dramatické tóny kláves uvádějí další Banksovu skladbu, All In A Mouse's Night. Podobně jako v Eleventh Earl Of Mar je tu taková rozjařená atmosféra, ovšem příběh je tentokrát o myši, která naruší plány milenců. Promluva myši (text jako Think I might go out for a stroll/Into the night and out of this hole, maybe find me a meal nebo I'll make it downstairs and into the breadbin - that would be nice) má podobný hudební motiv jako The Colony Of Slippermen, výrazná basa a takové "natěšené" klávesy a kytara. Myš však nakonec doslova narazí na kočku (Suddenly he bumps into fur, that's very unwise), která ve stylu Toma a Jerryho kombinovaných s westernem pronáší: Hard luck mouse, this is the end of your road/The signpost says inside me, let me bear your heavy load, ovšem při posledním výpadu na sebe kočka shodí nádobí a myš uniká. Aby neutrpěla její pověst, vymyslí si na závěr lehce přikrášlenou verzi toho, k čemu došlo: There I was with my back to the wall/then comes this monster mouse, he's ten feet tall/With teeth and claws to match/it only took one blow. To jsou tak první čtyři a půl minuty skladby. Následuje výborná pomalá instrumentální pasáž s nádhernou a výraznou rytmikou, pompézním motivem kláves a nádherným sólem kytary.

V ostrém protikladu ke klišé Your Own Special Way stojí naprosto netypická, ale čarokrásná Hackettova a Collinsova píseň Blood On The Rooftops s působivým barvitým textem kombinujícím dojmy a různé anglické reálie. Dlouhý úvod patří akustické kytaře Steva Hacketta. Když začne Collins zpívat, doplňuje ho jen akustická kytara a nádherně zaranžovaná baskytara a mellotrony. V čase 2:15 náhle vpadne hudebně neskutečně silný refrén tažený klávesami a dokonalou baskytarou. Při téhle skladbě mě mrazí v zádech.

Na podobné instrumentaci staví působivá dvojdílná instrumentálka Unquiet Slumbers For The Sleepers In That Quiet Earth (název je poslední větou románu Wuthering Heights - Závratné výšiny od Emily Brontë): v první části je z pozadí slyšet akustické kytary, nad nimi prolétávají klávesy, to doplňují tympány, posléze se objevují jakési rolničky, snová nálada vrcholí virblem a skladba se přenáší do své druhé části - ta je prostě dokonalým výtvorem kapely. Velice rychlá a pefektní rytmika, dvanáctistrunka, Hackettova kytara hraje hlavní motiv a potom sólo, následuje dalši kytarové sólo puštěné pozpátku, potom se do popředí dostane Banks, ale Hackett ho opět vytlačuje. V čase 2:40 následuje změna - taková těžší, tvrdší pasáž s klávesovým sólem, intenzita se neustále stupňuje, překrásné je sólo od 4:00 - zkrátka a dobře další mistrovské dílo.

Po takto vystupňované skladbě přichází uvolnění, jak je u Genesis dobrým zvykem. Zatímco Lamb má It a A Trick Of The Tail má reprízu Squonk v závěru Los Endos, Wind And Wuthering má Afterglow. Je to pěkná balada s typickou všeobjímající pozitivní náladou závěru koncertu (na tomto místě ji také Genesis naživo používali). Dvanáctistrunky, varhany, vícehlasy... i když je to vynikající a působivá skladba, řekl bych, že je po Your Own Special Way na albu nejslabší, což jen dokazuje, jak skvělým albem Wind And Wuthering je.

I přes Your Own Special Way je Wind And Wuthering mistrovským dílem a pro mě nejlepším albem post-gabrielovských Genesis. Přitom skupina ještě před odchodem Steva Hacketta nahráli na EP Spot The Pigeon vynikající bezmála sedmiminutovou skladbu Inside And Out, která v prvních čtyřech minutách připomíná první půlku Cinema Show a potom následují nádherná sóla na klávesy a kytaru... škoda, že není místo Your Own Special Way na tomto albu.

Experimentátor Steve Hackett přesto po Wind And Wuthering skupinu směřující k jednudušší písničkové formě opustil a Genesis tak ztratili člověka, který byl vedle Bankse v té době asi už ve skupině jediným dalším člověkem schopným produkovat kvalitní art-rock (Rutherford definitivně přešel k nasládlým baladám a Collins si v té době touhy po jazz-rocku jako ve Wot Gorilla? vybíjel v Brand X). Zatímco Banks složil pro A Trick Of The Tail, Wind And Wuthering a And then there were three několik vynikajících art-rockových děl, neměl Hackett ve skupině pro svou tvorbu dostatečný prostor. Jeho sólová alba z té doby (Voyage Of The Acolyte, Please Don't Touch) jsou ale výborná a směřují někam na pomezí art-rocku a klasické kytary se spoustou dalších vlivů. Škoda, že se tímto směrem neubírali i Genesis.

Hodnocení:

Jan Grinc
19. 11. 2005

Související články:

Recenze Genesis - Trespass
Recenze Genesis - Nursery Cryme
Recenze Genesis - Foxtrot
Recenze Genesis - Genesis Live
Recenze Genesis - Selling England by the Pound
Recenze Genesis - The Lamb Lies Down on Broadway
Recenze Genesis - A Trick of the Tail
Recenze Genesis - Seconds Out
Recenze Genesis - And then there were three
Recenze Steve Hackett - Voyage of the Acolyte
Recenze Steve Hackett - Please don't Touch




Zpět na výběr recenzí