Recenze:
Genesis - Seconds Out
 Velká Británie  Rok vydání: 1977 |
Složení:Steve Hackett - dvanáctistrunná akustická kytara, elektrická kytara, hodakaTony Banks - elektrické piano, mellotron, syntezátory, varhany, APR Pro-Soloist, Epiphone, dvanáctistrunná akustická kytara, doprovodný zpěv Michael Rutherford - dvanáctistrunná akustická kytara, baskytara, basový pedál, doprovodný zpěv Phil Collins - bicí, perkuse, zpěv Chester Thompson - bicí, perkuse Bill Bruford - bicí na Cinema Show Tracklist:1. Squonk (6:36)2. The Carpet Crawl (5:60) 3. Robbery, Assault & Battery (6:03) 4. Afterglow (4:24) 5. Firth of Fifth (8:55) 6. I Know What I Like (8:42) 7. The Lamb Lies Down on Broadway (4:59) 8. The Musical Box (Closing Section) (3:18) 9. Supper's Ready (24:32)
11. Dance on a Volcano (5:09) 12. Los Endos (6:30) Celkový čas: 1:36:06 |
Seconds Out mělo jako druhé koncertní album (vlastně dvojalbum) Genesis zachytit hlavně "staré dobré" skladby z období s Peterem Gabrielem v podání bez Gabriela a zpívané Collinsem. To, co skupina tehdy považovala za nejlepší, sice neodpovídá mé představě, ale i tak je to výběr dost zajímavý: setkáváme se skoro s polovinou hudby z alb Selling England By The Pound a Genesis - FoxtrotFoxtrot, dvě skladby vytržené z The Lamb Lies Down on Broadway, bohužel jen kousíček skladby The Musical Box, překvapivě hned polovina alba A Trick Of The Tail a jen jedna skladba z Wind And Wuthering. Pokud to porovnáme s tím, co Genesis na turné roku 1977 stabilně hráli, zjistíme, že oproti plnému koncertu byly vynechány pouze některé skladby z tehdy aktuálního alba Wind And Wuthering. Mimo to na několika vystoupeních oživili i The Knife, který by také bylo jistě zajímavé na Seconds Out mít. Já osobně bych preferoval místo Squonk nebo Robbery, Assault & Battery třeba podle mého názoru lepší One For The Vine či Eleventh Earl Of Mar.
Squonk jako úvodní věc není žádný přehnaný nářez, ale provedení je pěkné. Skladba má jinou atmosféru než na A Trick Of The Tail - zvuk bicích je jiný než ten, který se mi tak líbí na studiové nahrávce, Collins nezní tak napjatě, ale spíš klidně, naopak je tu místy výraznější pěkná Rutherfordova baskytara. Ani Banks ani Hackett zatím nespouštějí žádné ohňostroje, Hackett vůbec se mi zdá na celém albu zbytečně potichu (a teď myslím zvukově, ne herně). Celkově je to pro mě taková uvolněnější verze studiové nahrávky.
Hned po úvodu je tu ještě větší zklidnění v podobě The Carpet Crawl, která mě v téhle verzi téměř uspává (ale to myslím v dobrém). Vynikající je zvukově trochu upozaděný Hackett, ale jinak tohle není má oblíbená skladba, z The Lamb Lies Down on Broadway si mohli podle mě vybrat daleko zajímavější skladby, otázka je, jestli by jim seděl Collinsův hlas tak dobře jako téhle.
Teprve na Robbery, Assault And Battery se album trochu rozjede a to rozhodně zajímavě. Tahkle skladba mi zní oproti studiové verzi průzračněji. Instrumentální část tvořící její vrchol je stále stejně působivá, i když bubnuje Chester Thompson a Phila slyším jen chrastit tamburínou. Opět výborný je Rutherford, ale samozřejmě také Banks.
Afterglow konečně trochu vyhrotí atmosféru a zdá se mi lepší než na studiovce. A to díky Banksovi, Rutherfordovi a Thompsonovi (nebo tam v závěru bubnuje i Collins?). Tady mám konečně pocit, že poslouchám pořádný koncert.
No a následuje dlouhý blok klasických skladeb Genesis odstartovaný Firth Of Fifth. Ta je zahraná naprosto perfektně včetně Hackettova vrcholného sóla, opět krásně podbarveného Rutherfordem a dvojitými bicími Chestera a Phila (to je vůbec hodně zajímavý jev tohoto alba).
Následuje téměř devítiminutová verze I Know What I Like. I tahle skladba se k Philovi Collinsovi a jeho hlasu dost hodí. V prostřední části Collins pronese pár slov, zachrastí tamburínou, pak dělá něco, na co publikum odpovídá aplausem, ale z desky se těžko pozná, co to je. Po závěrečné sloce to parádně rozjedou Hackett a Banks. Hackett dokonce vhodí motiv z Dancing With The Moonlit Knight a potom si na chvíli společně zanotují i Stagnation... paráda. Škoda, že to nehráli celé. Následuje ještě o něco prodloužená improvizace a zopakování refrénu.
Závěr druhé strany představuje titulní skladba z velkolepého dvojalba The Lamb Lies Down On Broadway. Pěkná verze, i Collins tuhle skladbu zpívá dobře, i když to opět není můj favorit z alba.
No a náhle se tu objevuje motiv závěru The Musical Box (od She's a lady, she's got time), magická atmosféra této skladby se sice v celku nedostavuje, ale i tak je to parádní finále a Collins podle mě zpívá naprosto skvěle, že mi ani absence Gabriela nechybí, navíc Banks konečně také zahraje na varhany.
Supper's Ready je podobně jako Firth Of Fifth věrné převedení výborné skladby do koncertní podoby. Atmosféra je zkraje stejně působivá jako na studiové nahrávce, Gabriel pěvecky trochu chybí až ve Willow Farm a Apocalypse 9/8, ale zase je tu alespoň nějaká odlišnost. Moc se mi líbí baskytara v čase 20:04 - 20:30, které jsem si na jiných verzích nějak nevšiml. V závěrečné části As Sure As Eggs Is Eggs.
O The Cinema Show platí to samé co o Firth Of Fifth, tady jde navíc o Collinsovu hlasu ještě daleko bližší skladbu. První půlka má nádhernou kytaru (ty efekty kolem 4:00 to je paráda) ale zase je to moc potichu. Druhá půlka s nekonečným klávesovým sólem Tonyho Bankse je vynikající, navíc okořeněná zdvojenými bicími.
Závěr patří dvojici skladeb z A Trick Of The Tail. Nejprve tedy Dance On A Volcano, ze které již na studiové nahrávce vyzařuje koncertní potenciál a ten se tu v působivém provedení naplňuje. Místo poslední části je tu pro toto období Genesis typický Drum Duet Collinse a Thompsona, pěkný moment. Posledním článkem řetězu je instrumentálka Los Endos - tady je hned ze začátku moc pěkná rytmika.
Seconds Out je kvalitní živák, ale pokud předtím znáte studiové desky (od kterých se koncertní provedení většiny skladeb příliš neliší), tak nějaký zásadní dojem neudělá (myslím, že něco podobného jsem psal i o albu Genesis - Live). Při detailním zkoumání mě nejvíc zklamalo zeslabení kytary Steva Hacketta. Otázkou je, jestli to tak bylo na koncertech Genesis normální, nebo jestli je to záležitost produkce tohoto alba. Tak jako tak se asi nelze divit Hackettovi, že ze skupiny odešel.
Hodnocení:
Jan Grinc
12. 12. 2005
Související články:
Recenze Genesis - Trespass
Recenze Genesis - Nursery Cryme
Recenze Genesis - Foxtrot
Recenze Genesis - Genesis Live
Recenze Genesis - Selling England by the Pound
Recenze Genesis - The Lamb Lies Down on Broadway
Recenze Genesis - A Trick of the Tail
Recenze Genesis - Wind and Wuthering
Recenze Genesis - And then there were three
Recenze Steve Hackett - Voyage of the Acolyte
Recenze Steve Hackett - Please don't Touch
Zpět na výběr recenzí