Recenze:
Steve Hackett - Please Don't Touch
 Velká Británie  Rok vydání: 1978 |
Složení:Steve Hackett - kytary, klávesy, perkuse, zpěvJohn Hackett - flétny, pikoly, basové pedály, klávesy Steve Walsh - zpěv Richie Havens - zpěv, perkuse Randy Crawford - zpěv Dave LeBolt - klávesy John Acock - klávesy Tom Fowler - baskytara Chester Thompson - bicí, perkuse Phil Ehart - bicí, perkuse James Bradley - perkuse Graham Smith - viola Hugh Malloy - cello Tracklist:1. Narnia (4:06)2. Carry on up the Vicarage (3:11) 3. Racing In A (5:07) 4. Kim (2:14) 5. How Can I? (4:40) 6. Hoping Love Will Last (4:09) 7. Land of a Thousand Autumns (1:57) 8. Please Don't Touch (3:39) 9. The Voice of Necam (3:11) 10. Icarus Ascending (6:21) Celkový čas: 38:38 |
Po opuštění lodi, kymácející se ve větru, kdy Genesis nakonec zůstali jen tři, se Steve na vlastní pěst podruhé rozhodl dokázat jak platným členem byl. A to počinem Please Don’t Touch, deskou soustředěnou spíše na jednotlivé skladby.
Narnia, inspirována knihou C. S. Lewise, je parádním, svižným začátkem. Kombinuje Hackettovu romantiku a styl Kansas z doby Leftoverture, na kterém by se velmi dobře vyjímala a jejichž dva členové se významnou měrou na skladbě podílí. A sice, u mikrofonu je Steve Walsh v jeho vrcholné formě, kterému je ušita píseň doslova na míru a za bicími usedl vynikající Phil Ehart.
Carry on Up the Vicarage, začínající někde na pouťové zábavě je působivým spojením pompéznosti varhan a bizarnosti dvou protichůdně modulovaných Hackettových hlasů, tzv. „gnome“ (škřítkoidních) efektů.
Skvělá je i třetí Racing in A, opět dominuje Walsh, mnohohlasy zde skutečně svádí závod s Stevevou elektrikou. Ke konci proběhne melodramatický prvek a bravurní zakončení je v podání klasické kytary.
Skladba o nylonce a flétně, Kim, je nádherným vyznáním jedné Brazilce, taktéž umělkyni, Kim Poor, která se stala jeho manželkou a také výtvarnicí všech alb (včetně tohoto).
Chraplavý hlas Richie Havense vévodí táhlé, posmutnělé akustické baladě How Can I? Ještě více atypická je šestá skladba, se zpěvačkou Randy Crawford, Hoping Love Will Last. V pozadí se sice objevují temná aranžmá Hacketta, ale jinak to je barová odrhovačka se soulovým zpěvem, naprosto nevídaná v jeho repertoáru. Nejdřív jsem z ní byl dost v rozpacích, ale postupem času jsem ji celkem přijal.
Po této trochu šokující věci přichází další drastická změna, teď už však příznačná, Land of Thousands Autumns, velice temné, zlověstné instrumentální intro s perskými motivy. Navazující Please Don’t Touch je taková sestřenice In that Quiet Earth nebo Los Endos, jen ještě povedenější a náladovější. Neskutečně barevná jízda, závod se ke svému konci znovu famózně rozjíždí.
Podivínská The Voice of Necam ztiší zvuk, sníží rychlost, nikoliv však napětí... s nylonovými strunami se pomalu se blíží závěrečná Icarus Ascending. Kytaru odřízne opět Richie Havens a celkové rozpoložení vyvolává pocity, jak slavná mytologická postava stoupá k nebesům. Rozjede se závěrečný tesknivý motiv, který Steve zopakuje hned v několika variantách (v reagge, r'n'b) a společně s naříkajícím zastřeným hlasem a proletujícími pikolami Johna Hacketta skladba utichá... a dokresluje jedinečný zážitek.
Druhé album máme za sebou. Steve Hackett si s ním upevnil pozici a dostal se ze stínu jeho bývalé kapely. Jedná se o přímější hudbu než na debutu, přesto srovnatelně progresivní a experimentální. Dle mě světlé momenty září ještě více, atmosféra je výraznější, jen škoda, že zážitek není úplně dokonalý a plynulý, na mě působí hlavně v jeho polovině dost roztrhaně a lehce strádá jakousi nevyvážeností a neuceleností.
Nicméně, další vynikající dílo, které si 4 hvězdy zaslouží.
Hodnocení:
Štěpán Romášek
23. 1. 2007
Související články:
Recenze Steve Hackett - Voyage of the Acolyte
Recenze Genesis - Nursery Cryme
Recenze Genesis - Foxtrot
Recenze Genesis - Genesis Live
Recenze Genesis - Selling England by the Pound
Recenze Genesis - The Lamb Lies Down on Broadway
Recenze Genesis - A Trick of the Tail
Recenze Genesis - Wind and Wuthering
Recenze Genesis - Seconds Out
Zpět na výběr recenzí