Recenze:

Zrní - Voní

Česká republika Rok vydání: 2009

Složení: Jan Unger - zpěv, flétna, kytara Jan Juklík - kytara Jan Fišer - housle Jan Caithaml - baskytara Ondřej Slavík - bicí Tracklist: 1. Dítě vidí psa (3:46) 2. Ptačí jelení lidský zpěv (4:10) 3. Hlína (3:06) 4. Skládanka hádanka (3:23) 5. Zajíc (5:09) 6. Strašák (3:04) 7. Hlavy (7:10) 8. Ledové květy (3:33) 9. Tanečník (3:21) 10. Koně (3:18) 11. Zvony (5:05) Celkový čas: 45:20

O kladenském Zrní se většinou hovoří jako o mladé kapele a tak jistě mnohé překvapí, že její členové spolu hrají údajně již 8 let. Po mnoha letech, kdy jsme se museli spokojit s empétrojkami z webu a (nutno dodat - zajímavými) koncerty, jsme se konečně dočkali i první regulérní desky. Ta vyšla letos v červnu.

Pokud jste o Zrní ještě neslyšeli, vězte, že se jedná o pětičlennou kapelu hrající rock s prvky folku, progu, avantgardy, trochu psychedelie a možná i dalších příměsí. Šestým členem je pak člověk starající se o videoprojekce, které třeba v pražské Akropoli dávají živým vystoupením další rozměr. K vidění jsou především v domovském Kladně a blízké Praze, ale čas od času zabrousí na koncertní pódia po celé ČR.

Klasický rockový sound (bez kláves) doplňují ještě housle a také flétna zpěváka Honzy Ungera, která však na rozdíl třeba od takových Jethro Tull podkresluje pouze tišší pasáže a celkově dotváří melancholickou atmosféru jejich skladeb. Pro Zrní také dost typickou. Na koncertech jsme mohli slyšet inspiraci třeba kapelou Pink Floyd. A jak sama kapela o sobě na webu píše - všichni jsou školení muzikanti.

Na Voní najdete jak skladby, které můžete znát z koncertů pár let zpátky, tak i skladby zcela nové. Mrzí mě, že na desce není zařazena má oblíbená O tom, jak se rozestoupím, kterou na koncertech i ostatní publikum vždy neváhalo náležitě ocenit. Troufám si říci, že kapela za poslední roky trochu ustoupila od té folkové podoby (ne úplně) a deska mě mile překvapila plným zvukem suverénního rockového tělesa. Na posledních koncertech Zrní dokonce přitvrdili ještě více. Jak budou asi znít třeba za rok nebo dva?

Už v úvodní skladbě Dítě vidí psa Zrní předvádí hravost a nápaditost svých skladeb. Zasněné texty první sloky se přelijí v nádhernou instrumentální mezihru perkusí s houslovým podkladem a "autentickými ruchy" rodného Kladna, na které ostatně v textech často odkazují. Dvojka Ptačí jelení lidský zpěv pokračuje v podobném duchu, tentokrát se zajímavým bicím doprovodem, správně folkově neotesanou kytarou a již o dost více osobitějším projevem zpěváka, který se zde nebojí pořádně zařvat. Paráda.

Ostatní písně na albu pak pokračují v podobném duchu. Každá je však něčím originální a všude najdete nápadité motivy. Musím vyzdvihnout třeba instrumentální zvukomalebnou miniaturu Zajíc dokonale evokující atmosféru jakéhosi studeného usínajícího lesa. Houpavý Tanečník s precizní kytarou a opět parádními houslemi naopak nenechá nikoho při poslechu sedět v klidu...

Jestli mě něco na Voní nevoní, je to skladba Koně. Se svým tvrdším kytarovým zvukem a uřvaným siláckým refrénem zní jako Landa, což je něco, co bohužel neskousnu. Kapele někdy vytýkaná "ufňukanost" mi nějak nevadí. Zpěvákův projev znám roky a beru ho takového jaký je, k Zrní prostě patří.

Celkově musím Voní určitě doporučit. Koupíte jej zatím pouze na koncertech, čili to je moc dobrý důvod, proč se na Zrní někdy zajít podívat. Cena 250 Kč je na CD plné nádherné hudby v perfektním digipackovém provedení více než dobrá.

Hodnocení:

Dave Velechovský
16. 11. 2009




Zpět na výběr recenzí