Artrock.cz
Progresivní rock nejen 70. let
Nechte se informovat o nových článcích, zaregistrujte se! Váš e-mail:

Recenze:


Yes - Magnification





Velká Británie
Rok vydání: 2001

Složení:

Jon Anderson - zpěv, midi kytara, akustická kytara
Steve Howe - akustické a elektrické kytary, steel, mandolína, doprovodný zpěv
Chris Squire - baskytara, doprovodný zpěv, zpěv na "Can You Imagine"
Alan White - bicí, perkuse, piano, doprovodný zpěv

Tracklist:

1. Magnification (7:15)
2. Spirit of Survival (6:02)
3. Don't Go (4:27)
4. Give Love Each Day (7:44)
5. Can You Imagine (2:58)
6. We Agree (6:30)
7. Soft as a Dove (2:18)
8. Dreamtime (10:45)
9. In the Presence of (10:24)
  • i) Deeper
  • ii) Death of Ego
  • iii) True Beginner
  • iv) Turn Around and Remember
10. Time Is Time (2:09)

Celkový čas: 1:00:33


Yes jsem začal poznávat relativně nedávno a rychle jsem se zasekl v 70. letech, později u Big Generator a to co bylo za tím jsem nějak nepovažoval za důležité. Pozdější poslechy některých z těchto novějších alb mi daly za pravdu, že jsem o nic zásadního nepřišel. Potom jsem ale viděl DVD Symphonic Live, okamžitě mě chytla skladba Don't Go a musel jsem vyzkoušet Magnification. A tady jsem poznal podle mě nejlepší album Yes od 70. let v tom "klasickém" stylu.

Už titulní skladba je skvost: špetka napětí, ale převládající dobrá nálada jak je u Yes dobrým zvykem, nestárnoucí (nebo maximálně zrající) Andersonův hlas, neustálý vývoj a posun vpřed vlastně až do půlky skladby, skvělé momenty Steva Howea.

Po působivém závěru Magnification se opět vynoří Jonův hlas, jednoduchá kytara a magickým úvodem začíná Spirit Of Surival. Šlapající Squireův motiv, lehce šílící Howe, pohodové Whiteovy bicí (úplně vidím ten jeho úsměv, co má na každém koncertě) a osudově znějící yesovské vícehlasy podpořené orchestrem. Strhující nádhera až po líbezný závěr.

A je tu další můj favorit, Don't Go. Nádherné vícehlasy a proplétající se vokální linky, hravá melodie, pozitivní energie, opět výborná kytara (to sice skoro nemá smysl připomínat, ale...). Skladba mi svým stylem a tím zpěvem lehce připomíná období 90125.

Jako by krása neměla nikdy skončit, je tu Give Love Each Day. Po pohádkovém orchestrálním úvodu opět skvělý pozvolný nástup kapely. Výtečný Anderson s tentokrát filozofujícím textem, lehká variace na motiv ze Starship Troopera a silný, ale nepřeslazený refrén.

Následuje hříčka Can You Imagine s okouzlujícím hlasem Squirea. Napsal jsem sice "hříčka", ale ve skutečnosti je to dost zajímavě vymyšlená skladba a milé zpestření zaběhlého zvuku.

We Agree střídá Howeovskou jazz-blues-klasickou kytaru se vznášejícím se orchestrem a refrénem, který je asi mým nejméně oblíbeným aspektem tohoto alba. Nejde ale označit We Agree za slabší skladbu, už kvůli perfektnímu Howeovi.

Soft As A Dove je pěkný andersonovsko-howeovský předěl, uvolnění před poslední třetinou alba.

...která to opět napálí nádherným dlouhým instrumentálním úvodem Dreamtime, souzněním kytar a orchestru. Místo nějaké uvolňující melodie ale následuje ještě napjatější výstup Andersona a teprve potom nervní bicí. Neskutečná alchymie téhle skladby vrcholí v 9. minutě, ale pěkný je i následující dovětek.

Poslední nádherný sen se jmenuje In The Presence Of. V prvních třech minutách odpadá veškeré napětí předchozích skladeb a zůstává jen zaplavující krása, ale je dobře, že následuje opět krásně se stupňující část s perfektním Whitem a také Howem. A totéž se ještě jednou opakuje s pěknými obměnami v závěru skladby, kde dostane hodně zaslouženého prostoru Steve Howe.

No a na závěr rozloučení v podobě Time Is Time. Dvouminutová písnička, ale i z ní čiší neuvěřitelná láska k hudbě.

Sám jsem se divil, jak do sebe celá hodinová deska krásně zapadá a že nemá žádná slabší místa. Silná hudba, skutečně umělecká, od kapely, která už si našla své místo, nepouští se do bezhlavých experimentů a jenom tvoří krásu - a tady se jí sešel prvotřídní materiál. Tohle album je skvělou ukázkou podle mě skutečně funkčního využití orchestru, kde to není jen kudrlinka nebo podbarvení na efekt, ani se nesnaží nahradit celou kapelu. Zároveň mi tady nijak nechybí Wakeman. Magnification patří k absolutním vrcholům Yes, pro mě osobně mezi tak pět jejich nejlepších alb.



Hodnocení:

Jan Grinc
28. 3. 2006


Související články:


Recenze Yes - The Yes Album
Recenze Yes - Relayer
Recenze Anderson Bruford Wakeman Howe - ABWH
Biografie Jon Anderson
Biografie Steve Howe
Biografie Chris Squire
Biografie Rick Wakeman




Zpět na výběr recenzí