Artrock.cz
Progresivní rock nejen 70. let
Nechte se informovat o nových článcích, zaregistrujte se! Váš e-mail:

Recenze:


Vanilla Fudge - Rock'n'Roll





USA
Rok vydání: 1970

Složení:

Vince Martell - kytara, zpěv
Mark Stein - varhany, klávesy
Tim Bogert - baskytara
Carmine Appice - bicí

Tracklist:

1. Need Love (4:58)
2. Lord in the Country (4:34)
3. I Can't Make it Alone (4:46)
4. Street Walking Woman the Beat (6:12)
5. Church Bells of St. Martins (4:39)
6. The Windmills of Your Mind (6:03)
7. If You Gotta Make a Fool of Somebody (6:19)

Bonus:
8. Good Good Lovin' (2:59)
9. Shotgun (2:29)
10. Where is My Mind (2:41)
11. Need Love (7" version) (2:39)

Celkový čas: 48:19


Vanilla Fudge byli typickým produktem květinové éry konce šedesátých let, kdy se mísily styly, do popředí šla snaha o vyjádření identity projevu interpreta, hledání nových výrazových prostředků a snaha vytvořit protipól komerční písničce bez hlubšího uměleckého dopadu na posluchače. Běžná rocková písnička se rozrůstala do časově nevídaných improvizací a i převzaté věci se překopávaly do aranží totálně odlišných od originálu. Tak jak na debutu Vanilla Fudge zpomalili a přitvrdili You Keep me Hangin' On od Supremes (později třeba Kim Wilde) stejně tak na této desce zpomalili a zrockovali The Windmills Of Your Mind od Dusty Springfield (u nás Helena Vondráčková Můžeš zůstat, můžeš jít). Převážná část tvorby kapely byla postavená na uriášovských vícehlasech, tak jak je známe třeba z desky Look At Yourself, rozbitých rytmických strukturách s častými stoptimy a přechody a sólujících hammondkách a varhanech, jejichž obsluha byla podobně chrabrá jako Keith Emerson nebo Jon Lord. Ačkoliv ostatní nástroje při nahrávání trochu zapadly, je co poslouchat jak v kytarových riffech, tak i breacích bicích i basové lince. Vanilla Fudge byla jednou z kapel, které tvořily mezníky rocku, ale které u nás do povědomí posluchačů se nezapsaly, ačkoliv jejich tvorba byla inspirací stejně jako pro art rock, hard rock, metal tak i jazz rock. Koneckonců po rozpadu Vanilla Fudge se dva její členové Tim Bogert a Carmine Appice po krátkém odbočení v Cactus objevují v triu vedle Jeffa Becka a jejich live nahrávka je stejnou lahůdkou jako živáky další legendy Cream. Appice další dvě dekády bubnoval prakticky s každým, kdo něco znamenal v rocku i popu (Rod Stewart, Black Sabbath). Rock'n'Roll je deska, která i když nemá už údernost jejich debutu Vanilla Fudge, si v síni slávy zaslouží místo vedle desek Janis Joplin, The Nice, Jimi Hendrixe, Velvet Underground, Led Zeppelin, Uriah Heep, Deep Purple, Jeffa Becka, Iron Butterfly, Yardbirds, Cream. A právě mezi Yardbirds, Cream a Vanilla Fudge je nejvíce viditelná paralela, chcete-li nějaká přirovnání.

Tato deska byla nadlouho labutí písní kapely (která povstala na základě bělošské soulové kapely Electric Pigeons) a kterou tehdy tvořili Mark Stein (klávesy), Tim Bogert (baskytara), Vince Martell (kytara) a Carmine Appice (bicí). Až v roce 2002 v trochu pozměněném složení natočili comeback CD The Return, na které mimo schválně zvukově à la sixties nově natočených starých hitů, se objevila i vlastně novinka – překopávka hitu Roda Stewarta Da Ya Think I'm Sexy?. Podobně na dalším překopávkovém albu Then And Now (2004) totálně zdevastovali v tom nejlepším slova smyslu hity Backstreet Boys I Want It That Way a Tearin' Up My Heart od N'Sync. Přestože oba kousky jsou v originále popík pro patnáctky nejhrubšího zrna, Vanilla Fudge z nich vykřesali "flower power" špičkové kvality. Právě tyhle překopávky jsou dokladem, že neexistují špatné songy, jsou jen špatní interpreti a aranžéři. Hodnocení: 3,5 hvězdičky.



Hodnocení:

Miroslav Faltys
26. 9. 2006




Zpět na výběr recenzí