Recenze:
Van der Graaf Generator - Pawn Hearts
![]() Velká Británie ![]() Rok vydání: 1971 |
Složení:Peter Hammill - piano, kytara, zpěvHugh Banton - varhany, piano, mellotron, basový pedál, baskytara, syntezátor, zpěv David Jackson - flétna, saxofon, zpěv Guy Evans - bicí Dále spolupracovali: Robert Fripp - elektrická kytara Tracklist:1. Lemmings (11:39)2. Man-Erg (10:21) 3. A Plague of Lighthouse Keepers (23:04)
Celkový čas: 45:04 |
Pawn Hearts. Zadaná srdce. Pink Floyd mají The Dark Side of the Moon (nebo The Wall), Yes své Close to the Edge, Deep Purple nesmrtelné album In Rock, Black Sabbath zase Paraniod, Emerson, Lake & Palmer Picture at an Exhibition a Van der Graaf Generator (vyvažující svou temností spolu s King Crimson "světlejší" hudbu Yes nebo Genesis) měli a mají album Pawn Hearts. Legendární, vynikající, nadčasovou nahrávku.
Jak začít… Pojmu tento pokus o recenzi nejdříve trochu osobně. V roce 1992 jsem měl přímo dvojí štěstí. Skupinu Van der Graaf Generator jsem teprve začínal objevovat a album Pawn Hearts bylo první, které jsem od nich slyšel. Nemohl jsem začít lépe. Dodnes ho mám nahrané na magnetofonové kazetě (na B straně mám také pětihvězdičkové album - sólového Petera Hammilla z roku 1979 - Ph 7).
Druhé štěstí spočívalo v tom, že jsem měl souběžně s albem k dispozici také jeho český překlad. Hammillovy texty - Hammillova temná poezie plná originální (někdy matoucí, nebo zmatené) symboliky (i když vliv E. A. Poea je zřetelný) můj dojem z poslechu Pawn Hearts hodně ovlivnila - umocnila.
Teď něco k albu samotnému. Se vzbouřeným rozumem se ženeme do neznáma…, zpívá Peter Hammill v první kompozici. Jmenuje se Lemmings - Lumíci. Lumíci jsou sama o sobě hodně zvláštní zvířátka. Není neobvyklý - v realitě - následující obraz: stádo lumíků o překot běží, div se nekutálí, z kopce k mořskému útesu, z něj naskáčou do moře, plavou daleko od břehu, do hloubky, kde vysíleni spáchají hromadnou sebevraždu utopením. Tato tajemná zvířata se opravdu takto chovají a nikdo jejich pohnutky nedokáže plně odborně vysvětlit. Toto téma přímo volá po metaforickém zpracování a Peter Hammill něčemu takovému nemohl odolat. Navíc je zde prostor pro Hammillův oblíbený a častý motiv - moře. Hudba je propracovaná, sytá, ponuře barevná, plná originálních, jazzrockových hudebních vsuvek - což je přímo taková poznávací značka raných Van der Graaf Generator, řekl bych. Jejich nedodržování konvenčních pravidel písně je pověstné, i když s něčím takovým přicházely v té době i ostatní progrockové skupiny. Hammillův zpěv je zde ve vrcholné formě - zahrnuje spodní skorošepot i nejvyšší "choromyslné" výkřiky.
Druhá skladba, Man-Erg, je kompozičně podobně vystavěná, s opět úžasnými texty. Vím, že nejsem hrdina… Jsem prostě člověk… Celá skladba je emociálně silná; hudebně záměrně rušivá vsuvka s neméně šíleným textem: Jak mohu být svoboden? Jak mohu dostat pomoc? Jsem já skutečně já? Nejsem někdo jiný? neomrzí ani po padesátém poslechu. Fakt výborné. Hudba i text. Nadšeně tleskám.
Tyto dvě skladby zabírají první polovinu alba. Celou druhou stanu vyplňuje kompozice A Plague of Lighthouse Keepers, tvořená několika spojenými skladbami a popisující zjednodušeně řečeno pocity člověka-vyděděnce žijícího na opuštěném majáku. Poměrně komplikovaná hudba i smutné texty jsou opět chvílemi romanticky křehké, chvílemi démonicky strašidelné, jeden hudební nápad střídá druhý. Dodnes si pamatuju, jak jsem vytřeštil oči, když jsem poprvé slyšel Petera Hammilla zpívat: Jeden další vyzáblý utopenec!, protože slovo utopenec Hammill tak maniakálně zařval, že něco takového jsem snad ještě do té doby neslyšel.
Pawn Hearts. Velká porce originálního, temného progrocku, plného emocí. Vynikající instrumentální výkony všech (včetně přizvaného Roberta Frippa z King Crimson). Existenciální poezie plná nejednoduché symboliky. Takové je album Pawn Hearts. Takoví byli a jsou Van der Graaf Generator. Pawn Hearts - velký klenot světového progrocku… Troufám si říct, že stvořit něco takhle kvalitního, to se často neslyší. A Hammillovi se něco takového podařilo i zopakovat, např. v roce 1974 (za pomoci ostatních členů Van der Graaf Generator) na albu The Silent Corner and the Empty Stage. Pokud Pawn Hearts (nebo ostatní alba VdGG a Hammillovy sólovky do roku 1977) neznáte, nemáte a považujete se za fandy progrockové hudby, doporučuji napravit ;-). Nemusíte se bát, tak šílené, jako třeba německý krautrock, to zase není…
Hodnocení:





Jan Říha
24. 1. 2009
Související články:
Recenze Van der Graaf Generator - Godbluff
Recenze Peter Hammill - Thin Air
Recenze Peter Hammill, Guy Evans - Spur of the Moment
Zpět na výběr recenzí