Artrock.cz
Progresivní rock nejen 70. let
Nechte se informovat o nových článcích, zaregistrujte se! Váš e-mail:

Recenze:


Univers Zéro - Hérésie





Belgie
Rok vydání: 1979

Složení:

Michel Berckmans - fagot, hoboj
Daniel Denis - bicí, perkuse
Patrick Hanappier - viola, housle
Roger Trigaux - kytara, klavír, varhany, harmonium
Guy Segers - basa, hlasy

Tracklist:

1. La Faulx (25:18)
2. Jack the Ripper (13:29)
3. Vous le Saurez en Temps Voulu (12:56)

Celkový čas: 51:43


Tak děti, tohle doma opravdu nezkoušejte. Dospělí prostě mají občas své libůstky, které vaše dětské hlavičky ještě zcela nechápou a tohle je mimořádně perverzní záležitost. Pokud vás neodradí ponurý obal s partou zle se tvářících pánů a jedním neméně podezřele vypadajícím vozíčkářem stojících v blátě a název Univers Zéro - Hérésie (doslova přeloženo "Vesmír Nula - Kacířství") a přesto se rozhodnete si desku poslechnout, uslyšíte, co jste ještě neslyšeli...

Belgické seskupení Univers Zéro je jedním z nejznámějších představitelů avantgardy sedmdesátých let. Skupina vydala s několikaletými pauzami celkem 8 studiových alb (poslední v roce 2004) a těší se dodnes na svůj žánr relativně velké popularitě. Jako zajímavost dodám, že bubeník Daniel Denis hrával ještě před založením Univers Zéro chvíli s legendárním projektem Magma.

Hlavními nástroji na albu jsou hlavně nástroje dechové (fagot, hoboj) a smyčcové (viola, housle). Pak také piano a varhany. Album Hérésie nemá klasický písničkový tracklist, ale tvoří ho tři dlouhé suity. Co se týče hudby samotné, u Univers Zéro bývá zmiňovaný avantgardní jazz a hlavně klasická hudba (někteří členové hrají i s filharmonickými orchestry, včetně belgického a lucemburského národního) a rocku jako takového tu nenajdete ani minutu.

Nasazujeme tedy konečně sluchátka, abychom si tento "klenot" vychutnali na vlastní uši. La Faulx ("Kosa") začíná několikaminutovým troubením, skřípáním a pravděpodobně laděním smyčcových nástrojů. Občas tuto koláž doprovází jakési nesrozumitelné chraptění. Svým způsobem je to působivé, ale možná tak jenom jako zvukový (nemohu použít slova "hudební") podklad pro nějaký temný černobílý horor. V desáté minutě se objevují první náznaky hudby. Naplno se rozehrávají dechové i smyčcové nástroje a bicí doprovázejí jakýms takýms rytmem. Vše je šíleně ponuré, depresivní. Po pár minutách se vracíme opět ke zkoušení hudebních nástrojů. Do konce této pětadvacetiminutové děsivé koláže se ozve ještě několik disharmonických melodií. Tedy pokud to tak mohu nazvat, mezi melodiemi v podání Univers Zéro a laděním nástrojů je velmi tenká hranice.

Tak, to nejsilnější kafe máme za sebou. Jack The Ripper ("Jack Rozparovač") sice začíná také několika minutami nejrůznějších zvuků, ale zhruba od čtvrté minuty se objevuje první ucelenější hudební téma! Sice je po chvíli prudce přerušeno další várkou zvrácenosti a naprostého zmaru, hudba pak ale pokračuje dál a špatná není. Piano a bicí zde dostávají konečně trochu více prostoru. Poslední skladba je kombinací obou předchozích, tedy částečně velmi temnou avantgardní hudbou a částečně naprostým šílenstvím. Kvůli některým melodiím fagotu/hoboje však místy paradoxně připomíná hudební doprovod našich večerníčků.

Předpokládám, že slabší povahy po poslechu této desky povraždí nějakým obzvláště sadistickým způsobem svoji rodinu a pak se sami oběsí. Pro vyznavače avantgardy a rock in opposition se jedná o zásadní album žánru. Pro mě (a tuším, že i pro drtivou většinu rockerů) však Univers Zéro není ani náhodou.



Hodnocení:

Dave Velechovský
9. 11. 2008


Související články:


Recenze Present - Barbaro (Ma Non Troppo)
Recenze Finnegans Wake - Blue




Zpět na výběr recenzí