Recenze:

UK - Danger Money

Velká Británie Rok vydání: 1979 Toshiba VJCP-68780

Složení: John Wetton - baskytara, zpěv Eddie Jobson - klávesy, elektrické housle, doprovodný zpěv Terry Bozzio - bicí, perkuse Tracklist: 1. Danger Money (8:15 / Jobson, Wetton) 2. Rendez-Vous 6.02 (5:00 / Jobson, Wetton) 3. The Only Thing She Needs (7:57 / Jobson, Wetton) 4. Caesar's Palace Blues (4:45 / Jobson, Wetton) 5. Nothing to Lose (3:58 / Jobson, Wetton) 6. Carrying no Cross (12:22 / Jobson, Wetton) Celkový čas: 42:15

Skupina UK je mnohými posluchači považována za nástupnický soubor wettonovských King Crimson, které roku 1974 Robert Fripp rozpustil, a za poslední velkou artrockovou kapelu 70. let. V roce 1978 se zde sešli John Wetton (baskytara, zpěv), Bill Bruford (bicí) a Eddie Jobson (klávesy, housle), který s King Crimson hrával na jejich posledním turné a objevil se i na jejich živáku USA. Tuto hvězdnou sestavu doplnil ještě kytarista Allan Holdsworth, známý to "opoziční rocker" z kapel Soft Machine a Gong. Po vydání bezejmenného prvního alba kapelu opouštějí Bruford a Holdsworth. Nově přichází Terry Bozzio, dlouholetý bubeník ze stáje Franka Zappy, a post kytaristy zůstává neobsazen, takže kapela zůstává jako trio ve stylu Emerson, Lake & Palmer. V tomto složení pak vydávají v roce 1979 druhé album s názvem Danger Money a po následném světovém turné se všichni členové této "superskupiny" rozcházejí k vlastním projektům. Krátce po rozpadu ještě vychází koncertní album Night After Night Live! (kde najdete i 2 nové skladby).

Konec 70. let, kdy byla kapela aktivní, se pochopitelně velmi podepsal na celkové podobě jednotlivých skladeb. Mezi klávesovými nástroji vévodí různé kosmické syntezátory a i moderní zvuk ostatních nástrojů jakoby předznamenával blížící se 80. léta. Světem otřásající punk navíc nepřál dlouhým zasněným kompozicím; tvorba UK je daleko přímočařejší, než jsme z artrocku let minulých zvyklí. Takto to chce k jejich deskám přistupovat, fanda rozmáchlých kompozic Yes by mohl být zklamán.

Obě studiové desky jsou hodnoceny relativně vysoko, především ta první. Já mám však přesto raději Danger Money, která mi přijde více doladěná oproti debutu, kde mi přijdou některé skladby trochu natahované, nebo naopak posluchačsky přístupnější (čti popovější) na můj vkus až příliš. I přes chybějícího kytaristu se zvuk na Danger Money příliš nezměnil, stále se jedná o přímočařejší artrock s moderním zvukem místy okořeněný o lehce jazzovou rytmiku.

Desku otevírá titulní Danger Money, kde to na nás po krátkém pompézním instrumentálním intru kapela hned rozbalí v plné síle. Tak jako velká část celé desky, je to skladba melodická, postavená na klávesách, avšak nečekejte žádné orgie ve stylu ELP. Důrazné rytmické duo Wetton - Bozzio navíc dodává písni neuvěřitelnou energii. Chladnou atmosféru syntezátorů zpříjemňují dvojzpěvy Wettona a Jobsona (ačkoliv u toho není zpěv bookletu uveden).

Rendez-Vous 6.02 je odlehčená skladba postavená na jemném elektrickém pianu za jazzového doprovodu činelů, které opět po chvíli vystřídá důrazný Bozziův rytmus. Ve střední části skladba lehce vygraduje v melodiích syntezátorů.

Oproti předchozím dvou skladbám má třetí, téměř osmiminutová, The Only Thing She Needs klasický prog-rockový nádech a v úvodu a dalších instrumentálních pasážích se celé trio hodně vyřádilo. Hodně se mi líbí instrumentální část v druhé polovině skladby se svižnými klávesovými sóly.

Druhou polovinu alba otvírá Caesar's Palace Blues, kde se po krátkém instrumentálním rytmu Jobson konečně chopí i houslí, které ovládá bravurně. Je to hodně příjemné zpestření jinak zvukově trochu jednolitého alba.

Nothing to Lose je kratší skladba klasického střihu s výrazným refrénem a krátkou houslovou mezihrou. Asi nejméně zajímavá část desky.

Závěrečná dvanáctiminutová Carrying no Cross je pamlskem pro fandy klasického artrocku. Předehra syntezátoru navnadí melancholickou náladu, poté následuje delší pasáž s procítěným zpěvem Johna Wettona, jehož hlas zde má ohromnou sílu. Skladba se pak rozjede do instrumentálního běsnění všech nástrojů. Všichni tři členové UK jsou výteční instrumentalisté, takže o nádherná místa není nouze. Po několika pasážích v různých tempech se skladba vrací k úvodnímu motivu, paráda.

Celkově se jedná o velmi podařenou desku, ačkoliv při pohledu z odstupu nepřináší mnoho nového. Danger Money by mohla být považována za tečku za anglickým artrockem v 70. letech. Jestli se vám líbí klávesový artrock kapely Greenslade, první deska Camel, nebo kupříkladu i heavyprogoví Quatermass, tak ji určitě zkuste.

Hodnocení:

Dave Velechovský
7. 1. 2008

Související články:

Recenze King Crimson - Beat
Recenze Yes - The Yes Album
Recenze Anderson Bruford Wakeman Howe - ABWH
Fotogalerie Asia




Zpět na výběr recenzí