Artrock.cz
Progresivní rock nejen 70. let
Nechte se informovat o nových článcích, zaregistrujte se! Váš e-mail:

Recenze:


Rush - Permanent Waves





Kanada
Nahráno: 1980

Mercury/Polygram
534 630-2

Složení:

Geddy Lee - baskytara, basové pedály, syntezátory, zpěv
Alex Lifeson - kytara, basové pedály
Neil Peart - bicí, tympani, zvony, timbales, zvonkohra, crotales, triangl

Dále spolupracovali:
Erwig Chuapchuaduah (steel drums), Hugh Syme (piano (5))

Tracklist:

1. Spirit of the radio (4:56)
2. Freewill (5:21)
3. Jacob's ladder (7:26)
4. Entre nous (4:37)
5. Different strings (3:48)
6. Natural science: (9:17)

Celkový čas: 35:25


Proslulé kanadské trio Geddy Lee, Alex Lifeson, Neil Peart alias Rush vstoupilo albem Permanent Waves do po hudební stránce kontroverzních osmdesátých let. Ovšem zde se ještě vůbec neprojevily neduhy doby, které můžeme zaslechnout na albech následujících (myslím především tu spoustu syntetických efektů a podivně nazvučené bicí). Desku otevírá známá The Spirit of the Radio, jeden z největších hitů kapely. Už zde je slyšet, že nepostrádají hudební dravost a tvrdost let sedmdesátých a zároveň přetrval i jejich tah na branku. V podobném duchu je i následují Freewill. Po těchto hardrockových vypalovačkách přichází první delší song - kompozičně propracovanější Jacob's Ladder. V úvodu mrazivě pulsují všechny nástroje a Lee pozvolna přechází z vyprávění do zpěvu. Po instrumentální pasáži s ostrou kytarou následuje syntesizerové intermezzo, kde se po chvíli opět přidá kytara a celý song pozvolna graduje, zpívaná pasáž vše uzavírá. Po jednodušší zpěvné Entre Nous a pomalejší baladě Different Strings následuje nejdelší píseň na albu - závěrečná devítiminutová Natural Science, perfektní ukázka progresivity těchto hardrockerů. Začíná pozvolna zpěvem a akustickou kytarou, aby po dvou minutách přešla do tvrdě kytarové koláže s mnoha variacemi, změnami melodie a pochopitelně s typicky vypjatým Leeho zpěvem. Můj neoblíbenější kousek na albu. Jinak si deska udržuje vysokou úroveň po celou dobu a určitě Vás nebude ani chvíli nudit. Jen škoda že má pouhých 35 minut.



Hodnocení:

Dave Velechovský
15. 10. 2005




Zpět na výběr recenzí