Recenze:
Premiata Forneria Marconi - Per un Amico
 Itálie  Rok vydání: 1972 BMG Ricordi SpA 2000 74321 765412 |
Složení:Mauro Pagani - zpěv, flétna, pikola, housleFranco Mussida - elektrická a akustická kytara, dvanáctistrunná kytara, mandolcello, sólový zpěv Giorgio Piazza - baskytara, zpěv Flavio Premoli – varhany, piano, pianoforte, spinet, mellotron, clavicembalo, moog, zvonky, sólový zpěv Franz di Cioccio – bicí, perkuse, zpěv Tracklist:1. Appena un Po' (7:43 / Pagani, Mussida, Premoli)2. Generale (4:18 / Mussida, Premoli) 3. Per un Amico (5:23 / Pagani, Mussida, Premoli) 4. Il Banchetto (8:39 / Pagani, Mussida, Premoli) 5. Geranio (8:03 / Pagani, Mussida, Premoli) Celkový čas: 34:06 |
Skupina Premiata Forneria Marconi se po vydání prvního singlu a především svého prvního plnohodnotného LP Storia di un Minuto stává slavnou a nemá nouzi o nabídky k vystupování v klubech po celé Itálii. Návštěvníci koncertů vždy v úžasu hleděli na pětici zručných muzikantů, kteří rozehrávali na pódiu krátké a chytlavé, ale zároveň prokomponované a barvité kompozice se svými tehdy supermoderními hudebními nástroji. Nutno dodat, že technická náročnost jejich tehdejších koncertů a nezkušenost muzikantů v oblasti obchodu málem způsobila bankrot kapely už při jejich prvním velkém turné, na počátku jejich slibné kariéry.
Na podzim roku 1972, tedy ještě téhož roku, kdy vydali Storia di un Minuto, se hudebníci odebírají do studia a natáčejí další pozoruhodnou desku, která dostává název Per un Amico (Pro přítele). Relativně narychlo nahraná deska v nezměněném složení vychází v domovské Itálii už v listopadu.
Stejně jako debutová deska, i podobně jako spousta dalších desek italských kapel, je stopáž velmi krátká - sotva dosahuje dnes už těžko uvěřitelných 35 minut. Naštěstí opět co skladba, to mistrovské dílo. Těch je na Per un Amico celkem pět a už z tohoto faktu lze vypozorovat, že tentokrát kapela zamířila k delším, prokomponovanějším kompozicím. Oproti Storia di un Minuto, na které se nacházelo více balad s akustickou kytarou, na druhé desce v instrumentálních plochách více dominují klávesové nástroje - hlavně moog a mellotron, který dotváří symfonickou náladu celého alba. Sami muzikanti později poznamenali, že už se cítili i na ohlédnutí zahraničních trhů a tedy chtěli, aby jejich druhá deska zněla více "mezinárodně". Cítím zde inspiraci především albem Lizard britských King Crimson, praotců progresivního rocku, a to jednak velmi podobným zvukem mellotronu a efektů, tak opět slyšitelnými prvky jazzu. Naštěstí italský rukopis je tu cítit snad v každém momentě, a osobně bych řekl, že v mnoha směrech více než na desce předchozí, která byla na Italy netypicky kytarovější.
Na tichém klávesovém podkladu se ozývá pomalá vybrnkávaná akustická kytara. Tak začíná úvodní Appena un Po'. Přidává se jednoduchá melodie Paganiho flétny, mellotron je v podkladu nahrazen spinetem a po chvíli se vynořuje baskytara, která zde hraje stejně výrazně jako na všech albech PFM (ať už zde s Piazzou, či později s Djivasem). Po kratičké pauze se vynořuje rázná a zvukově mohutná část, kde se proplétají všechny nástroje. Tato pasáž kontrastuje s krásným, jakoby dětsky namalovaným obalem desky, ze kterého by snad mohl neznalý posluchač nabýt dojmu, že ho na desce čekají nějaké jednoduché písničky do rádií. Opět následuje zklidnění a rozvíjení nového hudebního motivu. Krásný italský zpěv doplňuje mellotron a tiché jazzové di Ciocciovy bicí. Přes mezihru s akustickou kytarou a flétnou píseň za pomocí stále hlasitějšího "orchestru" mellotronu a posléze i moogu pomalu graduje do finále.
Čtyřminutová instrumentálka Generale je nejkratší skladbou na desce. Hned v úvodu zostra nastoupí bicí a ve svižném rytmu se střídá moog a piano s kytarovými riffy. Později se přidávají i housle. V polovině nás čeká opět změna. Jazzový rytmus bicích přechází do vojenského pochodového marše a na krátké ploše se poté vystřídá nespočet hudebních motivů snad všech nástrojů, které tito muzikanti ovládají. Generale je úžasný song, sami neuvěříte kolik různých melodií může zaznít ve čtyřech minutách, aniž by zněly jakkoliv uměle poslepované.
Titulní kompozice Per un Amico je snad vrchol tvorby této kapely. Z ticha vystupuje klidná flétna, kterou doplňují jemné tóny piana a vybrnkávaní strun kytary Franca Mussidy. Tiché stisky kláves mellotronu postupně přejdou ve stupňující se předvoj prozatím střídmých úderů do bicích. Žalostivý zpěv postupně nabírá na síle, na pozadí se stále ozývá piano, které se střídá s mellotronem, a to vše vytváří už od počátku velmi stísněnou atmosféru, která prostupuje celou písní. Přichází první rychlá pasáž se vzájemně se proplétající kytarou, baskytarou, pianem a následně i rychlými a úsečnými Paganiho houslemi, které odstartují zrychlení a postupnou, naprosto geniální gradaci skrze velmi rockovou pasáž zakončenou moogovým sólem. Následuje zklidnění a poté ještě jedno menší vyvrcholení skladby. Tuto píseň považuji za opravdovou perlu.
Čtvrtá v pořadí na albu se nachází téměř devítiminutová Il Banchetto. Uvádí ji zvonivá kytara a hned po chvíli se přidává i zpěv. Melodie se rozvíjí a začíná ji doplňovat občasný sborový doprovod ostatních členů. Přidávají se opět bicí s jazzovým nádechem, piano a Giorgio Piazza sice potichu, ale zajímavě čaruje se svou baskytarou, později se přidá i flétna. Následuje dlouhá a krásná pohádková část s postupně se rozvíjejícími experimenty s moogem, mellotronem a nádherným pianem připomínajícím tryskající pramínek vody. Na konci přichází ještě zopakování motivu z úvodu písně a její uzavření opakujícími se vrstvenými zpěvy jednotlivých členů kapely.
Jemnými tóny piana, vybrnkáváním na akustické kytaře a tichým zpěvem začíná závěrečná Geranio. V následujících minutách se pak rozvíjí nosný motiv písně a opět s postupným vystřídáním kytary, piana, moogu i dalších nástrojů. Lze zde na pozadí zaslechnout i klasické hammondky, které oproti debutové desce jsou spíše nástrojem na pozadí. Ve čtvrté minutě tento motiv přechází do jakési symfonické koláže, která je v režii klávesových nástrojů a Paganiho houslí. Následuje utlumení a znovu rozvíjení dalšího hudebního tématu, který však už pouze klidně spěje do fade-outu na úplném konci desky. Nutno poznamenat, že závěr se mi zdá zbytečně natažený a u tak krásného alba bych si dokázal představit lepší zakončení.
Pokud se vám líbilo předchozí album Storia di un Minuto, tak budete i přes malý posun ve zvuku dozajista nadšeni i z Per un Amico. Pakliže jste Premiata Forneria Marconi dosud neslyšeli a líbí se vám britské kapely jako King Crimson a Gentle Giant, které mají také složitější a propracovanější kompozice s mnoha hudebními nástroji, tak vám mohu tuto kapelu vřele doporučit. A klidně můžete začít i tímto albem. I přes ten malý škraloup na konci desky však musím hodnotit plným počtem hvězdiček. Jedná se o jedno z nejvýznamnějších děl italské moderní hudby a jsem přesvědčen, že tento zářivý klenot obohatí vaší sbírku a také mu zcela propadnete.
I přes ne příliš lichotivé domácí kritiky, které většinou adorovaly zavedená zahraniční jména, deska Per un Amico utvrdila pozici kapely na pozici špičky italského artrocku a způsobila, že si jí všimli i lidé v zahraničí. A to ne ledajací - s kapelou se při svém italském turné seznámil sám Greg Lake a spolu se svým bývalým kolegou z King Crimson, producentem, textařem a příležitostným zpěvákem Petem Sinfieldem, si vzal mladé nadějné Italy do londýnského studia své nové nahrávací společnosti Manticore, kde s nimi v roce 1973 natočil na Sinfieldovy texty desku Photos of Ghosts. Ta pod jménem zkráceným na PFM obsahovala anglicky zpívané verze jejich hitů z prvních dvou alb a i přes počáteční nedůvěru anglických fanoušků k "makarónům", si chlapci vybudovali slušné jméno a deska měla dobrou prodejnost. Kapela začala koncertovat v Anglii a několik koncertů absolvovala i v Evropě. Na turné je doprovázel i Sinfield a další bývalý člen King Crimson - flétnista Mel Collins. Velké překvapení přišlo později ze Spojených Států - Photos of Ghosts dobývá horní příčky amerických hitparád...
Hodnocení:
Dave Velechovský
30. 1. 2006
Související články:
Recenze Premiata Forneria Marconi - Storia di un Minuto
Recenze Premiata Forneria Marconi - L'Isola di Niente
Zpět na výběr recenzí