Recenze:
Pink Floyd - The Final Cut [20th Anniversary]
 Velká Británie  Rok vydání: 1983 EMI Records Ltd. 2004 7243 576 734 2 6 |
Složení:Roger Waters - baskytara, zpěvDavid Gilmour - kytara, zpěv na "Not now John" Nick Mason - bicí Dále spolupracovali: Michael Kamen (piano, harmonium), Andy Brown (hammond organ), Ray Cooper (perkuse), Andy Newmark (bicí na "Two Suns in the Sunset"), Raphael Ravenscroft (tenor saxofon) Národní filharmonický orchestr řídil Michael Kamen. Tracklist:1. The Post War Dream (3:00 / Waters)2. Your Possible Pasts (4:21 / Waters) 3. One of the Few (1:11 / Waters) 4. When the Tigers Broke Free* (3:16 / Waters) 5. The Hero's Return (2:42 / Waters) 6. The Gunners Dream (5:18 / Waters) 7. Paranoid Eyes (3:41 / Waters) 8. Get your Filthy Hands off my Desert (1:17 / Waters) 9. The Fletcher Memorial Home (4:12 / Waters) 10. Southampton Dock (2:10 / Waters) 11. The Final Cut (4:45 / Waters) 12. Not now John (4:56 / Waters) 13. Two Suns in the Sunset (5:20 / Waters) Celkový čas: 46:20 * bonus na verzi vydané k příležitosti 20. výročí vydání alba, původně vyšlo jako singl |
Asi nejzatracovanější deska Pink Floyd vůbec. Každý určitě slyšel, že se vlastně jedná o přebytky z předchozího alba, spousta fanoušků se ptá, na co jsou hluboké texty bez pořádné hudby a tvrdí, že vydání tohoto alba bylo tou Watersovou příslovečnou poslední cihlou do zdi mezi členy Pink Floyd. Je fakt, že rozsáhlé existencionální opusy s plochami jemných i dráždivých tónů Gilmourovy kytary, tak jak je známe z předchozích alb, tu opravdu nenajdeme. Dokonce ani přitvrzené písně jako z The Wall, které přiváděly na koncertech fanoušky do varu. Tato bezesporu kontroverzní deska to nikdy neměla snadné. Ale popišme si nejprve stručně okolnosti té doby.
Po vydání ambiciózního (a super-úspěšného) dvojalba The Wall kapela absolvovala turné po pouhých čtyřech městech s proslulou "skládací" zdí a celý tento monstrózní projekt završila filmová verze Zdi. Pakliže po vydání Dark Side of the Moon nebylo na světě rockového fanouška, který by Pink Floyd neznal, tak si troufám tvrdit, že po The Wall zná jméno této skupiny snad i ten největší hudební ignorant. Pravdou však zůstává, že kapela již několik let před vydáním The Final Cut nefungovala jako celek. Klávesista Rick Wright, v té době řešící své rodinné problémy, byl degradován nejprve na námezdního hráče na koncerty, aby byl později odejit úplně. Nick Mason i David Gilmour byli odstaveni do vedlejších rolí samozvaným císařem Rogerem Watersem, který na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let již nadobro upevnil svou vůdčí roli. O skupině už byl ale napsán nespočet knih, několik dokonce vyšlo i v češtině, je jí věnována spousta webů a kdo chce podrobnosti z této kapitoly hudební historie, ať zabrousí tam. V březnu 1983 tedy vychází pod hlavičkou Pink Floyd Watersův projekt "Rekviem o poválečném snu", album The Final Cut.
Narozdíl od ostatních alb Pink Floyd opravdu není tato deska posluchači přístupná na první poslech. K The Final Cut musíte přistupovat jinak. Většina písní svou délkou nepřesahuje pět minut a jejich zprvu zdánlivá roztříštěnost spolu s absencí výrazné gradace alba může fanoušky zvyklé na delší prokomponované skladby odrazovat. Nepodléhejte "obecnému názoru", že toto nejsou Pink Floyd a že album tedy za nic nestojí. Ano, autorství veškeré hudby je připisováno Watersovi a Gilmourova kytarová sóla tu spočítáte na prstech jedné ruky, ale zato jsou vždy na tom pravém místě a podle mne jsou plně na úrovni předchozích alb. Symfonický orchestr podbarvuje některé písně a dotváří tak celkovou atmosféru balancující mezi mírnou ponurostí a nenásilnou dávkou pompy. Waters zde se svým zpěvem pravděpodobně dosáhl vrcholu a dotáhl k dokonalosti mnohobarevnost, kterou začal využívat na The Wall (The Trial). Právě jeho mnohdy odsuzovaný (pro mě procítěný) zpěv činí společně s nádhernou hudbou toto album dokonalým. K tomuto albu se prostě musí přistupovat bez předsudků, vnímavý posluchač pak bude odměněn silným příběhem a křehkou hudbou, která umí dojmout. A že to není kolektivní dílo Pink Floyd a je symbolem jejich rozpadu? To je život, na kráse alba to nic nemění.
Hodnocení:
Dave Velechovský
14. 7. 2006
Související články:
Recenze Pink Floyd - Wish you were here
Recenze Richard Wright - Wet Dream
Fotografie Roger Waters - koncert
Fotografie David Gilmour - koncert
Fotografie Filip Benešovský & spol. - The Wall live 2005 (Žatecká Dočesná)
Zpět na výběr recenzí