Recenze:

Ota Petřina - Super-robot

Československo Rok vydání: 1978 Bonton 2001 491467 2

Složení: Ota Petřina - zpěv, kytary, flétna, harmonika Vladimír Padrůněk - baskytara Jan Neckář j.h. - piano, syntezátor (1 - 7) Anatoli Kohout - bicí Tracklist: 1. Já nejsem já (10:42 / Petřina, text: Rytíř) 2. Čas neodeslaných dopisů (4:41 / Petřina, text: Rytíř) 3. Nebýt tebe (5:42 / Petřina, text: Rytíř) 4. Tak zazpívej jí blues (3:44 / Petřina, text: Rytíř) 5. Podivín (1:54 / Petřina, text: Rytíř) 6. Computer III. generace (4:50 / Petřina, text: Rytíř) 7. Super-robot (11:34 / Petřina, text: Rytíř) Bonus: 8. Karin (5:08 / Petřina, text: Prostějovský) 9. Vnitřní svět tvých jantarových očí (4:31 / Petřina, text: Petřina) Celkový čas: 53:11

Narozdíl od alb skupin jako Blue Effect či Progres 2 je album Oty Petřiny Super-robot mezi současnými posluchači české art-rockové hudby téměř zcela neznámé. Znají ho většinou jen "pamětníci", kteří si jej pořídili na LP v době prvního vydání. Přesto bylo toto album v 90. letech vydáno Bontonem na CD, takže je trochu lépe sehnatelné. Já jsem k němu ale přišel úplně jinak asi před dvěma lety, když jsem na tuto LP desku narazil v jednom antikvariátu. Jméno Oty Petřiny jsem znal z první desky Vladimíra Mišíka a Etc..., na které se jako host podílel, a jakmile jsem zjistil, že tu s ním hrají dva členové Mišíkovy skupiny, Anatoli Kohout a Vladimír Padrůněk, nesl jsem si svou novou kořist domů. Již po prvním poslechu se mi deska zalíbila a zanedlouhou jsem si kupoval CD verzi...

Album Super-robot je z hlediska českých art-rockových alb dosti ojedinělý projekt, který mi nejvíce připomíná styl Genesis. Podobnost vidím nejvíce ve střídání pasáží s vybrnkávanými akustickými kytarami a plně elektrifikovaných úseků a ve využití flétny. Naopak co se týče kláves, které obstarává Jan Neckář, nehrají tu tak dominantní roli jako v Genesis, spíš se podobají jakési simulaci orchestrálních aranží, podobně jako třeba u Yes. Zvuk alba tedy podle očekávání stojí na Petřinových kytarách, flétně a zpěvu. Druhým zásadním elementem alba potom je nezaměnitelná, výrazná baskytara Vladimíra Padrůňka.

Tímto albem naštěstí Petřinova sólová tvorba současně se svým začátkem neskončila. V 80. letech mu vyšla druhá deska, Pečeť, která je ve stejném stylu jako Super-robot. Pečeť bohužel zatím na CD nevyšla. Ota Petřina se mimo sólovou tvorbu věnoval psaní a nahrávání hudby pro interprety spíše populární hudby (Václav Neckář, Petra Janů, C&K Vocal), které ovšem tímto často posouval od prvoplánového popíku spíše k rocku a i k docela zajímavým experimentům - v této souvislosti stojí za zmínku zejména druhé album Petry Janů s až nečekaně tvrdým rockovým zvukem, několika výbornými riffy a pro Petřinu typickými hrátkami se zvukem kytary, a skladba Lásko, lásko z prvního alba C&K Vocal - Generace, nahraná v hvězdném triu Petřina - Padrůněk - Vlado Čech (dlouholetý bubeník Blue Effect).

První skladba, Já nejsem já, začíná lehkou variací na hodně častý motiv s harmonikou. Záhy do něj vpadne těžká rytmika a o slovo se přihlásí zadumaná kytara, posléze pak kytarové duo. Tato linie skladby postupně utichá a současně sílí zvuk nové, tentokrát s akustickou a elektrickou kytarou a syntezátorem. Jen za decentních dotyků baskytary tu smyčcový syntezátor a kytary rozehrávají vypjatý melancholický koncert. Teprve v půlce skladby se přidá i klavír a Petřina začne zpívat k hudbě adekvátně zasněný text. Po nějaké době i tato melodie odezní a vrací se bicí i lahůdková baskytara v trochu rockovějším závěru skladby. Nádherné je aranžmá několika kytar, které se různě proplétají a ozývají se tu zprava, tu zleva. Krásný snový úvod a současně první z vrcholů alba.

Bez pauzy navazuje Čas neodeslaných dopisů, taktéž s velice zasněnou až ospalou náladou (díky několika kytarám včetně slide kytary, možná podobnou pinkfloydovským Fat Old Sun nebo A Pillow Of Winds), pomalým tempem, klasickou stavbou a pěknou melodií. Jeden moment v čase 0:52 - 0:54 lehce připomene výbornou skladbu Syn Daidalův z prvního alba Etc..., kde se (jak jsem již zmiňoval), základní trio také potkalo.

Bluesová věc Nebýt tebe je sice instrumentálně výborná (hraje zde pouze základní trio, s tím, že kytara je nahraná dvakrát), ale mám trochu problém s Petřinovým hlasem v těch nejvypjatějších pasážích, kde podle mě už hlasově nestačí a nebylo možná od věci si sem pozvat jiného zpěváka. Uprostřed skladby je ale pěkné kytarové sólo.

Pěkný vybrnkávaný kytarový motiv se pomalu vynořuje z ticha i v další skladbě, Tak zazpívej jí blues, která je opět v pomalejším tempu, postavená na kytarách, s úspornou rytmikou. Ani tady asi nelze mluvit o skutečném art-rocku, ale skladba je to rozhodně zajímavá.

Podobně jako Genesis, i Ota Petřina vložil mezi "normální" skladby lehce oddechovou akustickou hříčku. Nutno dodat, že skladbička Podivín není žádnou "vycpávkou", ale opravdu pěkným výtvorem s poetickým textem a až mrazivým závěrem.

Následující skladba Computer III. generace je na albu jednoznačně nejtvrdší, moc pěkná je tu baskytara a opět několik vrstev kytar, které ovšem (na celém albu) nepřehlušují vše ostatní, nýbrž jen vystupují z pozadí. Konkrétně v téhle skladbě Petřina používá podobný efekt jako třeba Pink Floyd v Money a v prostředku skladby hraje nádherné sólo, na této desce asi mé nejoblíbenější. V poslední minutě se potom přidá i trocha psychedelie. Texty Zdeňka Rytíře na celém albu jsou dobré, v této skladbě se pak objevuje dnes již úsměvný obrat v nářečí děrných štítků posílá svá poselství. Ve své době jistě přitažlivé a neškodné téma robotů se v Rytířových textech projevuje právě v této a titulní skladbě, otázkou pak zůstává, zda s tím souvisí v kontextu závěru skladby Super-robot i úvodní skladba Já nejsem já.

Závěrečná skladba Super-robot, podle mého názoru z celé desky nejlepší, se dá s notnou nadsázkou (a to skutečně neberte jako úplně vážně míněné srovnání) přirovnat ke slavné skladbě Genesis The Musical Box. Také začíná jen s akustickou kytarou a ve svém stále ještě prorockém textu o humanoidním robotu nerozeznatelnému od člověka buduje zvláštní napjatou atmosféru. Nejprve se přidá druhá akustická kytara, poté bicí, basa a Hackettovsky zpěvná elektrická kytara, syntezátory a vše spěje k prvnímu vrcholu. Ozve se nová romantická akustická kytarová melodie s flétnou, která v tuto chvíli úplně neladí s textem, a následuje překrásné kytarové sólo podpořené smyčcovým syntezátorem. Po další zpívané části končící Lennonovským a ty jsi on a on je ty ... sám o chvíli později následuje nový dramatický motiv s virblem a vířícími klávesami, který přechází v parádně vymyšlený vypjatý úsek se zkresleným syntezátorem a srdcervoucími záseky Petřinovy kytary. Náhle je ticho, do kterého se ozve další zajímavý kytarový motiv, tentokrát velice naléhavý. V rytmu 4/8 - 4/8 - 5/8 se rozehrává hudební podklad pro recitativ z oficiálního představení Super-robota, jehož závěr je jen marným výkřikem se smuteční klesající melodií smyčcového syntezátoru a akustické kytary. Následuje pěkná tajemná tichá pasáž, podobná jedné části ve skladbě Svitanie od Blue Effect. Po chvíli se ale vrací úvodní motiv a skladba spěje do finále, v němž Petřina (a tady se znovu vynořuje snad i zamýšlená paralela s The Musical Box) podobně jako Peter Gabriel křičí já, já, já. Narozdíl od skladby Genesis to ale není konec. Cvakne zámek a je tu coda v níž se za doprovodu variace na předchozí motivy s pěknou "odpovídačkou" kytar již celkem klidný Petřinův hlas postupně proměňuje v nelidský hlas robota. Zcela nečekaně pak vše definitivně končí zvuky vlnobití.

Protože mám k desce některé menší výhrady (příliš mi nesedí Petřinův zpěv v Nebýt tebe) a protože se nejedná o čistě art-rockové album (některé sklaby jsou spíše blues-rockové), hodnotím ji z hlediska zajímavosti pro art-rockového posluchače čtyřmi hvězdičkami a doporučuji ji každému, kdo by chtěl proniknout do celkem "utajené" komnaty české rockové hudby 70. let.

Pozn.: K albu byl na CD verzi připojen singl Karin/Vnitřní svět tvých jantarových očí, natočený o rok a půl dříve něž zbytek alba (v lednu 1976) ve stejné základní sestavě. Pěkně šlapající řízná skladba Karin má zjeména co se týče kytar zvuk (hlavně wah-wah a jiná zkreslení) podobný již zmiňovanému albu Exploduj!, ale obsahuje i nečekanou akustickou vložku. Pekelně zkreslenou kytaru v úvodu nabízí i poklidnější Vnitřní svět tvých jantarových očí, kde se opět vyskytuje několik vrstev umně propletených akustických a elektrických kytar.

Hodnocení:

Jan Grinc
18. 12. 2005

Související články:

Recenze Ota Petřina - Pečeť
Recenze Jazz Q - Symbiosis




Zpět na výběr recenzí