Artrock.cz
Progresivní rock nejen 70. let
Nechte se informovat o nových článcích, zaregistrujte se! Váš e-mail:

Recenze:


OdraReg - God's Garden





Venezuela
Rok vydání: 2005

Složení:

Pedro Castillo - kytara, efekty (2, 3, 5, 8), zpěv (9)
Santos Palazzi - kytara (1, 4, 6, 7)
Salomón Lerner - klávesy (1, 4, 6, 7), solo syntezátory (3)
Giuglio Cesare Della Noce - doprovodné klávesy (2, 8)
Ricardo Tirado - baskytara (1, 4, 6, 7)
Miguel Angel Echevarreneta - baskytara (2, 3, 5, 8)
Gerardo Ubieda - bicí, perkuse, klávesy (2, 3, 5, 8, 9)

Dále spolupracovali:
Hector Bastardo - saxofon (5), Luis Blanco - trumpeta (5), Lisbeth Aguilar a Karin Aguilar - zpěv (6), Benedicta Asis - zpěv v jazyce kmene Pemón (8)

Tracklist:

1. The Party of the Planets (7:49)
2. Innocent (6:12)
3. YV 005 Fly (7:52)
4. Stars Stress (4:03)
5. 43 Doors (9:24)
6. The Nomads (9:11)
7. Angels' Alarm (8:45)
8. God's Garden (9:44)
9. Wake Up (4:06)

Celkový čas: 1:07:06


OdraReg je akronym křestního jména bubeníka venezuelské kapely Tempano - Gerarda Ubiedy. Tempano jsou veteráni z Caracasu, kteří na tamní scéně působili už v letech 1975 – 1979. Po téměř dvacetileté odmlce se reaktivovali a v průběhu čtyřech let vydali na francouzské etiketě Musea tři alba včetně reedice původní desky z roku 1979 (samozřejmě doplněné o bonusy a remasterované). Na zatím poslední z nich se podílel i Peter Pejtsik z maďarských After Crying, což dokazuje větší napojení latinskoamerické progresivní hudby na evropskou, než v našich končinách tušíme. Hudebně nepředstavuje sólové album OdraReg aka Gerarda Ubiedy velký odklon od hudebního směřovaní mateřského souboru, až na to, že je převážně instrumentální, ale jinak je to směs alternativy ve stylu Gong nebo Roberta Wyatta, jazz rocku po vzoru Mahavishnu Orchestra nebo Weather Report, art rocku po vzoru Genesis nebo Yes let sedmdesátých, funky souměřitelné s Jamiroquai nebo Niacin křísnuto místy velebnosti vážné hudby. Postřehnete tu pasáže s typicky gilmourovskou kytarou, vokály jak od jihoamerických indiánů, king crimsonovské předěly a disharmonické akordy, protiběhy dechů a rytmiky a změny meter i vynechávání dob. Nechybějí ani latinské rytmy, střídání tichých i bouřících pasáží, ale nikde nenajdete jednoduchou předvídatelnou melodii a když už jí kousek je, obvykle ji aranžmá shodí nějakou zvukovou kakofonií. Přesně takhle vypadá poslední, jediná plně zpívaná, téměř akustická balada Wake Up. Tatík Zappa by z ní měl taky radost. Celý projekt se pohybuje v podobných mantinelech jako americké kapely Magellan, Echolyn nebo Finneus Gauge a z jiného úhlu pohledu italské Deux Ex Machina, Garden Wall nebo Devil Doll. Ale jedná se jen o podobný přístup ke komponování a aranžování. V americké tvorbě převládá rockový element a studiová chemie, Italové sázejí na avantgardu, teatrálnost a postupy moderní vážné hudby, Tempano a OdraReg jsou někde mezi tím – jazzovější než Američané a rockovější než Italové. A nad tím vším se vznáší jihoamerické fluidum. Jsem přesvědčen o tom, že i když tuhle desku uslyšíte podesáté, pořád ještě vám uši nepoberou všechny tóny nástrojů, které tam zazněly. Možná je návodem název páté skladby 43 Doors – i když otevřete 43 dveří, pokaždé bude za nimi něco jiného, přestože je to stále totéž. Prostě za 5 (ale ne jako ve škole)!



Hodnocení:

Miroslav Faltys
27. 9. 2006




Zpět na výběr recenzí