Recenze:

Ñu - Cuentos de Ayer y de Hoy

Španělsko Rok vydání: 1978 BMG España 74321601912

Složení: José Carlos Molina - zpěv, flétna, klávesy, harmonika, perkuse, corcentina José María García - akustická a elektrická kytara, mellotron Jorge Calvo - baskytara Jean François André - housle Enrique Ballesteros - bicí, perkuse Tracklist: 1. Profecía (3:50) 2. Preparan (6:48) 3. Algunos músicos fueron nosotros (3:28) 4. Cuentos de ayer y de hoy (5:26) 5. El juglar (8:06) 6. Paraíso de flautas (9:32) Celkový čas: 37:12

S uvolněním poměrů po pádu Francovy diktatury ve Španělsku v roce 1975 vznikla v témže roce i kapela Ñu ("Pakůň"). O historii skupiny se tentokrát příliš nerozepíši, protože je mimo svou vlast téměř neznámá, na internetu je dostupných pouze několik zkratkovitých informací ve španělštině a na bookletech CD, která mám doma, bohužel není o kapele jediná souvislá věta.

Ñu vydali za dobu své existence 9 studiových alb, první v roce 1978, přičemž nejvýše hodnocena jsou (jak už to tak bývá) ta první. Díky svému nástrojovému obsazení - kromě obligátní kytary, kláves, baskytary a bicích mají i flétnu a housle - bývá skupina často řazena do folkrocku a díky zpívajícímu flétnistovi samozřejmě přirovnávána k Jethro Tull. Já osobně bych ale Ñu zařadil do heavy-progu a jako nejvhodnější přirovnání mi přijdou kanadští Rush. Ano, Rush z poloviny 70. let, kteří dokázali perfektně skloubit hardrockovou kytarovou dravost s členitější artrockovou kompozicí.

Od Ñu mě nejvíce oslovil hned jejich debut Cuentos de Ayer y de Hoy ("Povídky minulosti a současnosti"). Vzpomínám si, že mě při jeho prvním poslechu vyděsil zpěv, který je typicky španělsky "cikánsky uřvaný", a trochu i syrovost zvuku. S přibývajícími poslechy jsem však expresivní zpěv i zvuk alba začal vnímat spíše jako jeho poznávací znamení a neskutečnou energií nabitému rocku okořeněného flétnou, houslemi a jižanským temperamentem jsem přišel na chuť.

Na první polovině alba se nachází čtyři kratší skladby. Už v úvodní Profesía kapela na necelých čtyřech minutách vystřídá několik různých poloh - tvrdé syrové pasáže se náhle během několika vteřin mění v zdánlivě klidnou píseň s ve výskách poletujícími tóny houslí a to všechno chvílemi přerušuje naléhavý zpěv (místy spíš křik) José Carlose Moliny. Druhá skladba pokračuje v podobném duchu a musím zde vyzdvihnout především parádní kytarová sóla s houslovým staccato podkladem ve střední části. Algunos músicos fueron nosotros vás možná zmate svou symfonickou předehrou, po pár okamžicích však Ñu nasadí ještě zběsilejší tempo než v předchozích skladbách, energie zde z reproduktorů jenom tryská… Čtvrtá skladba je kromě svižného úvodu a závěru naopak trochu zklidněním. Poprvé zde dostává větší prostor klavír, který doplňují především housle a flétna.

Druhou polovinu desky tvoří dvě delší artrockové skladby. A pokud máte rádi delší gradující skladby Rush jako Cygnus X-1, Jacob's Ladder nebo La Villa Strangiato, určitě si přijdete na své i zde.

Cuentos de Ayer y de Hoy je naprosto parádní a vyrovnaná deska a právě proto, že drží velmi vysoko nasazenou laťku od začátku až do konce, je pro mě ještě o stupínek výše než leckteré album Rush. Od těch jsem bohužel neslyšel jedinou desku, kde by kromě výborných skladeb neumístili i průměrné kousky. Dávám jasných pět hvězdiček, na albu není jediného slabého místa. Pokud se vám bude líbit, zkuste od Ñu i následující A Golpe de Látigo, které je z velmi podobného těsta.

Hodnocení:

Dave Velechovský
3. 1. 2009




Zpět na výběr recenzí