Recenze:

NeBeLNeST - NeBeLNeST

Francie Rok vydání: 1999

Složení: Cyril Malderez - kytara Olivier Tejedor - klávesy Gregory Tejedor - baskytara Michael Anselmi - bicí Tracklist: 1. Improv - Pooks, Part 1 (3:22) 2. Psykial Trysm - Shafoo (6:49) 3. Psykial Trysm - Najha (6:14) 4. Etude de Shimshot (9:25) 5. Improv - Uncertain Journey (5:17) 6. Solilock (4:48) 7. Absinthe (9:21) 8. Crab Nebula (6:20) 9. Improv - Pooks, Part 2 (7:29) Celkový čas: 59:05

Často se o současných art-rockových kapelách píše, že znějí jako někdo ze 70. let. Někdy je to myšleno negativně, jindy pozitivně. U Francouzů NeBeLNeST je mé přirovnání ke King Crimson myšleno obdivně. Debutové album NeBeLNeST z roku 1999 považuji za jednoho z důstojných následovníků wettonovské inkarnace Frippovy značky.

NeBeLNeST se pohybují někde mezi art-rockem a avantgardou, jsou skvěle technicky vybaveni a mají charakteristický zvuk - jemně klouzavá kytara, výrazná baskytara, z klávesových nástrojů dominuje mellotron, ale objevují se i varhany, klavír a celkem exotické syntezátory. King Crimson však nepřipomínají jen zvukem, nýbrž i svou hudbou, která staví na působivé atmosféře a skvělé souhře. Ač zcela instrumentální, nezapadává do nudných klišé, neustále překvapuje a provokuje a působí přitom velice přirozeně, plynule a současně exoticky, tajuplně a strašidelně.

Už úvodní improvizace Pooks je nádherná. Jestli je tohle skutečně plně improvizované (hlavně ta změna v 1:49), tak tedy klobouk dolů. Hra jednotlivých nástrojů - až na baskytaru - působí dost chaoticky, ale dohromady to dává smysl. Melancholický mellotronový úvod Shafoo přechází v část, kde dominuje frippovská kytara, pod tím skvělá rytmika, výborný tah a gradace. Následuje strašidelná prostřední část a hektický závěr se skvělou hrou bubeníka Anselmiho. Najha začíná poněkud závratně, pokračuje hypnoticky a po ostrém předělu se dostává do tempa. Klávesy a kytara poměrně volně improvizují, v šíleném závěru Malderez pořádně přitvrdí a já musím opět vyzdvihnout rytmickou sekci.

Etude de Shimshot je uvozena improvizovanou koláží zvuků, včetně děsivých disonantních syntezátorových nebo mellotronových sborů. Po chvíli již začíná samotná kompozice, v níž se poklidná místa střídají s erupcemi hororu. Od 5:25 začíná moje oblíbená část s nádhernou baskytarou a skvělou gradací. V závěru opět zaburácí kytara. Improvizace Uncertain Journey je velice "krimsonoidní" a zajímavá, byť to není nejsilnější moment alba. Dechberoucí začátek skladby Solilock nechá vyniknout Oliviera Tejedora i Maldereze. Následují méně vypjaté pasáže se zajímavými sóly a krásný nástup k opakování úvodního motivu, opět s excelentní kytarou. Krátké, ale velice povedené.

Absinthe začíná alkoholově rozostřenou kytarou a pokračuje dost nervně. Uprostřed je tato atmosféra na chvíli přerušena mrazivě klidným mellotronem, ale rychle se vrací. Odehrává se klasické NeBeLNeST schéma: zdrcující a vynalézavá rytmika a zběsile improvizující klávesy a kytara, tady už to dost připomíná nějaký zmodernizovaný free-jazz. Crab Nebula mi v kontextu alba připadá jako taková pohodová, odlehčená skladba. I tak je to docela psycho, zvláště na konci. Závěr patří druhé části Pooks. Úvod je naprosto příšerný a bolelo mě z něj u srdce, to ani nebudu popisovat - nicméně výborný nápad. Dál je to dobrá improvizace ve stylu a na úrovni již mnohokrát zmíněných King Crimson, zde možná trochu s náběhy do Mars Volta.

Album je výborné, ale velice obtížně se popisuje, nutno slyšet, zejména pro skalní fanoušky King Crimson období 1972 - 1974. NeBeLNeST by se snad mohla vytýkat přílišná jednotvárnost, někdy to tak pociťuji i já, ale záleží spíš na náladě, protože je to dost vyčerpávající hudba. V každém případě mě tahle skupina svým přístupem nadchla.

Hodnocení:

Jan Grinc
14. 10. 2007




Zpět na výběr recenzí