Artrock.cz
Progresivní rock nejen 70. let
Nechte se informovat o nových článcích, zaregistrujte se! Váš e-mail:

Recenze:


Klaus Schulze - Mirage





Německo
Rok vydání: 1977

Složení:

Klaus Schulze - všechny nástroje

Tracklist:

1. Velvet Voyage (28:28) - 1984 / Aeronef/ Eclipse / Evasion / Lucid Interspace / Destinati
2. Crystal Lake (29:15) - Xylotones / Cromwaves / Willowdreams / Liquidmirrors / Springdanc

Bonus:
3. In Cosa Crede Chi Non Crede? (19:39)

Celkový čas: 57:43


Německý "kosmik" Klaus Schulze je zaslouženě žijící legendou progresivního elektronického rocku, pohybující se povětšinou v teritoriích ne snadno poslouchatelné elektronické hudby, založené na klávesových nástrojích, které více než mistrně ovládá.

V mládí vystudoval na technické univerzitě germanistiku, psychologii a hudbu. A právě hudba se stala od druhé poloviny šedesátých let jeho hlavním "posláním". Se svou fantazií, chutí ke zvukovým experimentům a nekonvenčním skladatelským rukopisem brzo zapadl do rybníku berlínského elektronického undergroundu. Velmi krátce působil počátkem sedmdesátých let v Tangerine Dream, ale proslavil se především posléze samostatně. Má na kontě přes 50 alb, včetně desetidílné série The Dark Side of the Mood (ano - inspirace je v Pink Floyd, ale spíš je to hraní se slovy, než nějaká zřetelná hudební inspirace/napodobování, i když... každopádně se zde najdou takové věci, jako třeba 52minutová kompozice Wish You Were There nebo 62minutová A saucerful of Ambience), napsal kvanta hudby k rozhlasovým hrám, je slyšet v x filmech, televizních dokumentech, psal dokonce hudbu i pro terapeutické účely. Dokonce jeho hudební čarování uslyšíte i v pornofilmu! Daný film - Body Love - jsem neviděl, hudbu jsem ale slyšel a je výborná - psychedelická (samozřejmě na klávesách založená) kompozice Stardancer II. je něco těžko popsatelně krásného, navíc s živými bicími - je to skladba z roku 1977, ale odtušili byste tak Underworld nového (tohoto) tisíciletí. Páni, takhle kvalitní skladba a v pornofilmu...

Pro někoho je jeho hudba nestravitelnou chladnou elektronikou, kde se jen vrství smyčky v minimalistických sekvencích a hudební lyrické plochy znějí moc dlouho (zejména pro ty, kdo neznají celou jeho tvorbu nebo většinu jeho tvorby a/nebo vyslechnuté skladby slyšeli jen jednou), pro mě osobně je jeho hudba úžasná, pokaždé zajímavá. Avantgardní, minimalistická, hodně nadčasová (oprávněně považuje Klause Schulzeho řada jeho příznivců přímo za zakladatele techno hudby), kosmicky psychedelická (na jednom albu mu třeba zazpíval Arthur Brown; mimochodem rané věci právě od Pink Floyd, třeba Intersellar Overdrive nebo Nick's Boggie, moc hudebně odlišně od některých Schulzových kompozic neznějí), experimentální, nekompromisní. V hudbě Klause Schulze uslyšíte citlivé violoncello i samply a výkonné computery. Sami vidíte, jak je pojem jednotvárný relativní a zpochybnitelný.

Některé jeho věci jsou neuvěřitelně progresivní; takoví Leftfield - dělající v devadesátých letech vynikající, progresivní, těžko zaškatulkovatelnou hudbu mimo rock - spíš je to nenapodobitelná (zvláštně emocionální) kombinace house a world music - znějí díky moderním technologiím jistě skvěle - ale s podobnými hudebními nápady, s jakými přicházeli a přicházejí Leftfield, Chemical Brothers nebo Underworld, přicházel/přichází Schulze už od sedmdesátých let!

Když jsem poprvé slyšel jeho album Mirage (1977), okamžitě jsem si vzpomněl na Wrightovy pasáže z Echoes (posléze, na www.progarchives.com, jsem zjistil, že nejsem jediný, kdo zde vidí jistou paralelu). Podle mě se Schulze nechal tou instrumentální Rickovou pasáží inspirovat a daný "motiv" rozvinul do úžasné, šílené psychokompozice trvající 30 minut, která, když si jí fakt zesílíte, opravdu bere dech. Pokud vám nevadí relativní hudební minimalistická jednotvárnost, připravte se na silný, zajímavý zážitek, který se od rocku vzdaluje kamsi do temných mraků až jakéhosi transcendentálna. Pokud jedete v LSD nebo plánujete pražskou podzimní procházku po Nuselském mostě, album poslouchat nedoporučuju!

Pokud jste ale relativně vyrovnaní, spokojení jedinci a máte náladu a chuť pustit svou fantazii na výlet do... kamsi do neznáma - nedržet vodu v přehradě - být tak třeba překvapen, jaké obrazy (byť sebeabstraktnější) a jaké emoce ve vás hudba vzbudí - potom toto album vřele doporučuji!

Album Mirage obsahuje "jen" dvě kompozice, první je již zmiňovaná "wrightovina" - půlhodinová Velvet Voyage, druhá půlhodinová kompozice se jmenuje Crystal Lake. Vše, co na albu uslyšíte, složil a nahrál Klaus Schulze osobně.

P.S. Ačkoli se v češtině o Klausu Schulzovi na internetu téměř nic nedočtete, kupodivu není problém koupit jeho CD třeba přes české internetové obchody.

Pro opravdu těžkou stravitelnost dávám 4 body. Osobně bych sice dal bodů pět, ale když si představím ty nechápající potencionální anonymní tváře, které by třeba měly (i bez toho by) tu čest to album/cokoli od Schulzeho slyšet...



Hodnocení:

Jan Říha
28. 1. 2008


Související články:


Recenze Stomu Yamashta, Steve Winwood, Michael Shrieve - Go




Zpět na výběr recenzí