Recenze:
Kaipa - Inget nytt under Solen
 Švédsko  Rok vydání: 1976 InsideOutMusic 2005 The Decca Years 1975 - 1978 SPV 48722 BOX |
Složení:Hans Lundin - piano, hammond organ, mellotron, syntezátory, clavinet, zpěvRoine Stolt - elektrická a akustická kytara, zpěv Tomas Eriksson - baskytara, zpěv, mluvené slovo Ingemar Bergman - bicí, chrastění, zpěv Lars Hoflund - zpěv (7, 9, 10) Tracklist:1. Skenet bedrar (21:41 / Hans Lundin)
3. Korståg (5:19 / Roine Stolt) 4. Stengrodornas parad (0:56 / Roine Stolt) 5. Dagens port (2:34 / Hans Lundin) 6. Inget nytt under Solen (6:10 / Roine Stolt) Bonus: 7. Awakening/Bitterness (6:10 / Hans Lundin) 8. How might I say out clearly (3:38 / Roine Stolt, Ingemar Bergman) 9. The gate of day (2:26 / Hans Lundin) 10. Blow hard all tradewinds (6:18 / Roine Stolt) Celkový čas: 58:45 |
Švédská Kaipa patřila v 70. letech mezi nejznámější artrockové kapely ve Skandinávii. K dalšímu zájmu (již posmrtnému) o ní později přispěl superúspěch The Flower Kings, jejichž frontman Roine Stolt působil v kapele Kaipa v jejích nejlepších letech.
Počátek kapely z univerzitního města Uppsala se datuje k roku 1973, kdy tehdy už relativně zkušení hudebníci Hans Lundin (klávesy), Tomas Eriksson (baskytara) a Thomas Sjöberg (bicí) zakládají kapelu orientovanou na rock, který obohacují o prvky vážné hudby a severského folku. V tomto triu, pod názvem Ura Kaipa, se svým hudebním materiálem postaveným na klávesových nástrojích, absolvují několik koncertů, než je ze zdravotních důvodů opouští Sjöberg. Do kapely přichází nový bubeník Ingemar Bergman. V tomto seskupení pak nahrávají několik demosnímků, ale protože mají pocit, že jejich hudbě něco schází, přibírají do svých řad nadaného, tehdy teprve sedmnáctiletého kytaristu Roineho Stolta. Jejich repertoár tvoří většinou rock v symfonickém hávu s prvky folku, jazzu, i krátké mezihry s cirkusovými či rock'n'rollovými prvky. S novým členem je doplňují o rozsáhlejší skladby, díky nimž začne být skupina, tehdy už se zkráceným názvem Kaipa, přirovnávána k Yes. (Kapela však sama vždycky prohlašovala za svůj vzor klasickou hudbu.)
Roku 1975 se skupině podaří získat kontrakt a ještě toho roku nahraje své první, bezejmenné album. Zde se představuje ve své vážnější podobě, a tak se na desku dostaly zejména rozsáhlejší písně. Následujícího roku Kaipa koncertuje ve Švédsku, Norsku a Dánsku (tyto země jsou kulturně a jazykově spřízněné podobně jako ČR se Slovenskem) a přitom stačí komponovat i nový materiál, který se objevuje na záhy vydaném albu Inget nytt under Solen, se kterým zaznamenává ve Skandinávii ohromný úspěch. Znaven věčným koncertováním opouští kapelu Eriksson, kterého nahrazuje Mats Lindberg, a díky tomu, že se Hans Lundin hodlal více soustředit na svou hru, přichází navíc charismatický zpěvák Mats Löfgren. V roce 1978 vychází další řadová deska s prostým názvem Solo. Nahrávání poznamenaly časté neshody mezi hudebníky. Především Stolt se ukázal jako schopný skladatel a prosadil si většinu stopáže pro svůj materiál. Po následném turné si Kaipa dává několikaměsíční pauzu, po které Stolt poznává, že duch staré skupiny je již pryč a hodlá se věnovat svým projektům. Ostatní členové ještě nahrávají desky Händer (1980) a Nattdjurstid (1982), které však mají s předchozí tvorbou společného pramálo. Následoval zánik kapely, jejíž členové už se nebyli schopni hudbou uživit.
Naposledy se tato skupina zviditelnila při svém reunionu v roce 2002, když se její hlavní představitelé Hans Lundin a Roine Stolt dali opět dohromady a vydali studiová alba Notes from the Past (2002), Keyholder (2003) a Mindrevolutions (2005), která byla již anglicky zpívaná.
První polovinu alba Inget nytt under Solen (v překladu "Nic nového pod sluncem") tvoří více než dvacetiminutová suita Skenet bedrar, kompozičně jistě inspirována Close to the Edge či Supper's Ready. Úvodní nosnou melodii hranou na syntezátor doplňuje parádní Stoltova kytara, která byla vždycky nepřeslechnutelnou devizou Kaipy. Od počátku atmosféru dokresluje temný symfonický zvuk dodávající celé skladbě pompézní nádech. V druhé části se nad elektrickým klavírem prvně rozezpívá Hans Lundin. Na rozdíl od většiny germánských jazyků mi přijde švédština nádherně zpěvná a Lundinův křehký, netypicky zabarvený hlas zajímavě kontrastuje s tvrdšími pasážemi. Kromě krátké perkusové vložky a několika vypjatých vokálních projevů se však v této skladbě nedočkáme ničeho převratného. Kaipa prostě tento symfonický rock à la Yes obohatila několika svými prvky a natočila "svou side-long". Neříkám ale, že špatně - melodické propletence všemožných klávesových nástrojů, Stoltovy precizní kytary a zpěv obou tehdejších vůdčích osobností tvoří dohromady dílo hodné pozornosti každého artrockového fandy, který chce zabrousit i mimo britské ostrovy.
Bohužel ze zbytku desky už mám trochu rozporuplné pocity. Hned druhá skladba Ömsom sken se po slibném úvodu a jedné nádherně odzpívané sloce zvrhne v jakési cinkání. Tyto "cirkusové" vložky mohly být sice zajímavé na koncertech, ale na studiové desce mě nebaví.
Korståg je docela pěkná instrumentální skladba v poklidnějším tempu se střídající se elektrickou kytarou exhibujícího Stolta a Lundinovými vyhrávkami na syntezátor a varhany.
Zhruba minutová Stengrodornas parad je dalším příkladem zbytečné "cirkusové" mezihry, která v mých očích album zbytečně sráží dolů.
Dagens port se po zpívaném intru rozvětví do několika melodických linií, kterým zde tentokrát vévodí Lundin se svým klavírem a syntezátory. Stolt tu pouze dokresluje hudbu kytarovými motivy v pozadí. Skladba v necelých třech minutách pěkně vygraduje.
Titulní Inget nytt under Solen je na albu možná nejzajímavější skladbou, v šesti minutách se vystřídá několik nápaditých melodií. Dokonce se tu příjemně projeví i rytmická sekce, která byla dosud na této desce dost v pozadí. V první polovinu skladby žene kupředu výrazná baskytara, v druhé pak dominuje opět Stoltova kytara (lehce připomínající Gilmoura ve své zasněné poloze) a Lundin s jazzovým klavírem.
Album Inget nytt under Solen je mnohými považováno za to nejlepší z tvorby "staré" Kaipy. Já mám však mnohem raději debut, který si drží vysokou laťku od začátku do konce, a skladby na něm mi přijdou propracovanější. U něj s hodnocením váhám mezi čtyřmi a pěti hvězdičkami. Solo z roku 1977 je sice znatelně písničkovější, v celkovém soundu už má převahu Stolt, ale mám z něj pocit vyzrálého díla. Inget nytt under Solen má spoustu krásných momentů, ale působí místy trochu nedovařeně a některé skladby z druhé poloviny desky pak spíše jako rozpracovaná dema. Bohužel nemohu hodnotit výše.
Poznámka: Na posledním vydání, v limitovaném boxu The Decca Years 1975 - 1978 od InsideOut Music jsou jako bonustracky anglicky zpívané verze některých skladeb z tohoto alba. Kaipa plánovala prorazit i ve zbytku Evropy, a tak s těmito demo nahrávkami pokoušela štěstí u mateřské firmy. Avšak neuspěla.
Hodnocení:
Dave Velechovský
26. 3. 2007
Související články:
Recenze Agents of Mercy - The Fading Ghosts of Twilight
Recenze Transatlantic - The Whirlwind
Zpět na výběr recenzí