Artrock.cz
Progresivní rock nejen 70. let
Nechte se informovat o nových článcích, zaregistrujte se! Váš e-mail:

Recenze:


Jazz Q - Symbiosis





Československo
Rok vydání: 1974

Bonton 1998

Složení:

Joan Duggan - zpěv
Martin Kratochvíl - elektrické piano Fender, klavír, varhany, cembalo
František Francl - elektrická kytara
Vladimír Padrůněk - baskytara
Michal Vrbovec - bicí

Dále spolupracovali:
Vladimír Mišík, Lešek Semelka, Pavel Dydovič a Jiří Rotter - sbor, Jiří Tomek - kongo, Radek Pobořil - trubka, Jan Kubík - klarinet, Alexander Čihař - kontrabas a další

Tracklist:

1. From Dark To Light (6:05 / Padrůněk, text: Duggan)
2. Lost Soul (6:05 / Padrůněk, text: Duggan)
3. Starbird (7:25 / Kratochvíl, text: Duggan)
4. The Wizard (16:25 / Kratochvíl, text: Duggan)
5. Epilog (3:25 / Kratochvíl)

Bonus:
6. Předzvěst (9:40 / Kratochvíl)

Celkový čas: 49:04


Jsou desky takřka čarovné, s křehkou, těžko popsatelnou náladou. Album Symbiosis k nim patří. Zde se v temné melancholické atmosféře vynikajících skladeb snoubí těžké bluesové kytary, průzračná lehkost Fender piana a krásný zpěv.

Přední česká jazzrocková skupina Jazz Q prošla mnoha proměnami a zanechala po sobě spoustu fascinující hudby. V roce 1973 pronikla z jazzrockových základů do oblasti uměleckého rocku a vytvořila album, které je podle mého názoru jedním z nejvýraznějších a nejosobitějších projektů české hudby 70. let.

Jazz Q tehdy v hodně silných sestavách plných zdatných hudebníků s úspěchem objížděli evropské jazzové festivaly. V roce 1973 odešel kytarista Luboš Andršt a spolu s troskami legendárního Flamenga (Khunt, Šedivý, Mišík) založil vlastní rockovou skupinu Energit. Nahradil jej jiný vynikající kytarista, František Francl, a spolu s ním natrvalo přišla i anglická zpěvačka Joan Duggan, která již hostovala na předchozím albu Jazz Q (Pozorovatelna) a kterou Flamengo (ještě s Franclem) kdysi objevilo kdesi v Německu a nahrálo s ní velice pěknou verzi standardu Summertime. Během nahrávání alba Symbiosis byl na odchodu z Jazz Q do Energitu i Vladimír Padrůněk, nicméně desku, na níž se i autorsky podílel, ještě s Kratochvílovou skupinou nahrál.

V roce 1973 nebyl rock oficiálně preferovaným stylem hudby a takové skupiny to neměly jednoduché - například po patrně vynikající skupině Energit se z prvního období její existence nezachovaly snad žádné nahrávky a LP deska jí vyšla až s úplně jinou sestavou, hrající jazzrock. Právě jazzrock, případně ještě blues bylo jakýmsi únikovým žánrem rockových muzikantů v té době (druhou alternativou byl pop, kde snad právě díky spoustě "nezaměstnaných" rockerů vznikly v 70. letech vedle bezduchých kolovrátků i některé zajímavé projekty). I proto překvapí, že bylo v té době možné nahrát silně rockovou desku, se zpěvem (např. album Modrý Efekt a Radim Hladík z roku 1973 bylo nuceně instrumentální), a to dokonce anglickým. Jak poznamenal sám Martin Kratochvíl, název Jazz Q byl pro takovou hudbu dobrým maskováním a anglická zpěvačka a textařka, jednu dobu Franclova manželka, logicky volila v projevu svůj rodný jazyk. Navíc jazz a blues byla přece "hudba utlačovaných černochů"... Jazz Q tedy (naštěstí) úskalími hudební normalizace celkem úspěšně propluli a v roce 1974 byly součástí jejich repertoáru i blues-rockové skladby takových černošských hudebníků jako Edgar Winter nebo Peter Green. Mimo to (opět naštěstí!) vzniklo i album Symbiosis.

Na úvod alba je zařazena velice ponurá až elegická Padrůňkova skladba From Dark To Light. Z jejích temných vod se vynořuje pomalý, pohřební motiv kytar doprovázený chladivými rozechvělými doteky Fender piana a vzdáleným záhrobním zpěvem. Deska se pomalu probouzí a vynucuje si až hypnotickou koncentraci na hudbu. Temnou náladu prolomí změna teprve po třech minutách, kdy se objevuje nový těžkopádný motiv jen podbarvující lahodný vokál Joan Duggan. V poslední sloce pomalu postupující skladby se objeví i housle, které skvěle podpoří celkovou atmosféru, podobně temně krásnou jako třeba u Van Der Graaf Generator.

Kam jsme se to skladbou Ze tmy do světla dostali? K těžkému a v o něco rychlejším tempu hranému unisono riffu baskytary a kytary, na kterém je vystavěna druhá Padrůňkova skladba, Lost Soul (z nějakého důvodu přeložená jako Ztracená láska). Opět je zde výrazný zpěv, kterému "odpovídá" teskná kytara i perfektní baskytara a bicí valí skladbu vpřed. V instrumentální mezihře se objevuje bluesový klavír a krátké kytarové sólo. Těžké blues-jazz-rockové skladbě jinak odlehčuje Fender piano - Martin Kratochvíl v jejím dalším průběhu hraje i procítěné sólo.

Od zemité Lost Soul se dostáváme do poněkud éteričtějších končin Kratochvílovou skladbou Starbird s magickým textem - a přece je tu stále ta zvláštní nálada téhle desky. Napjatý úvod Fender piana a baskytary střídá hravost Fender piana a konga spojená s naléhavým zpěvem a líně klouzající baskytarou. Po první sloce se v čase 1:47 - 2:08 skvěle stupňuje napětí před nástupem působivého refrénu s výbornými bicími a křišťálem Fender piana, který graduje úderem, z něhož vezmou energii bicí a následuje další sloka. Po ní drama dospěje k výbornému procítěnému kytarovému sólu (v pozadí opět housle) a náladě opět odlehčí romantické elektrické piano. Skladba poté pokračuje v duchu první části. Teprve v poslední minutě se objevuje úplně nový motiv baskytary a za zvuku ptačího zpěvu Fender piana, scatu Joan Duggan a s kongem skladba odtančí do dáli.

Z hutného ticha vystupuje Kratochvílova meditace na Fender piano náhle přerušená rychlým hypnotickým riffem basy, ke kterému se přidá bluesová kytara, bicí, konga a nakonec i elektrické piano. Rozhostí se téměř karnevalová rozjařená atmosféra, velice osvěžující po ponuré první polovině alba. The Wizard je hudební oslavou jara s dvojitě nahraným zpěvem Joan Duggan, který se místy zajímavě proplétá - Listen to the voice of spring/Calling softly sweet and low/Makes me wanna shout and sing vystihuje bezstarostnou atmosféru velmi dynamické první části skladby, která stále ve velice rychlém tempu přes zpívaný úsek pokračuje dlouhým, ohnivým, lehce španělsky laděným jazzovým sólem Martina Kratochvíla na elektrické piano. Na konci výborná gradace, kde se k pianu přidají na chvíli ještě intezivnější bicí. Mantra první zpívané části se opakuje a na konci sedmé minuty poprvé pořádně promluví i kytara, krátké, ale nápadité sólo Františka Francla třikrát zastaví rytmiku a náhle se jakoby pádem z útesu přenášíme pod vodní hladinu, kde se odehrává další díl hudebního dobrodružství. Nejprve se ozve celkem tiché Fender piano, aby jej vzápětí doplnil ušlechtilý tón baskytary Vladimíra Padrůňka - pokračování hudební meditace z úvodu skladby v atypickém ale nádherném duetu zvonivého Fender piana a hutné baskytary. Skvostné momenty. Náhle se s baskytarou a nádechem Joan Duggan opět vynoříme a následuje pomalejší, tvrdší verze zpívané části - těžká rytmika, osudově znějící akordy cembala podobné odbíjejícím hodinám, vábivý zpěv, bluesová kytara v pozadí - Nothing matters now/Tears have disappeared. Podruhé se do popředí dostává kytara, František Francl rozehraje podle mě své životní sólo, které prakticky pokračuje a graduje až do konce skladby, jakkoli je zhruba po minutě náhle přehlušeno extázi ještě posilujícím sborem (mj. Vladimír Mišík a Lešek Semelka), kterému opět vévodí podmanivý hlas Joan Duggan. Ta se ještě jednou pustí do refrénu skladby, který naposled podá naprosto strhujícím způsobem. Skladba končí mohutným akordem, podobným závěru A Day In The Life od Beatles.

To ovšem ještě není konec alba. Instrumentální Epilog je nádherným uvolněním, opět bych tu použil slovo meditace. Záchvěvy klavíru akustického a elektrického, cinkání rolniček, basové tóny a nádherná nostalgická melodie klarinetu a trubky vytvářejí neopakovatelnou kombinaci, atmosféru po předchozí skladbě naopak dost zimní, ovšem kouzelně zimní - a přitom perfektně vkusnou. Docela mi to tou lehce lidovkovou baladickou lyrikou připomíná úvod The Night Watch od King Crimson.

Symbiosis je jedním z alb, jehož působení se těžko popisuje slovy. Přesto jsem se o to pokusil a snad tím pomohu dalším lidem objevit tento málo známý skvost, album plné opravdového umění, které nelze plně docenit poslechem "na půl plynu", jdoucí skrze jazz, blues a rock ovšem zahrnující i vlivy hudby klasické a španělské či latinskoamerické. Jsem si vědom toho, že krása tohoto alba je do značné míry závislá na subjektivním vnímání posluchače, proto nabízím své subjektivní hodnocení.

Pozn.: V listopadu 1973 vznikly pro československý rozhlas ve složení Kratochvíl, Vrbovec, Francl, Duggan, Alexander Čihař (baskytara), Jiří Tomek (perkuse) nahrávky Předzvěst a Lucemburská zahrada, které byly později spolu se skladbou Lost Soul ze Symbiosis zařazeny na sampler Bazarem proměn, věnovaný osobnostem Františka Francla a Vladimíra Padrůňka. Na reedici alba Symbiosis se nachází jen první z nich - Předzvěst. Stylově se albu hodně blíží, opět je tu zádumčivý až depresivní úvod s houslemi a vokálem Joan Duggan (snad měla skladba původně text, ale nebylo jej dovoleno použít). Zhruba po třech minutách skladba zrychlí, pěkné kytarové sólo ji ale uvede zpátky do ticha. Nová exploze perkusí pak zahájí poslední, nejvypjatější část, po které následuje již jen krátké zopakování úvodního motivu.



Hodnocení:

Jan Grinc
4. 12. 2005


Související články:


Recenze Ota Petřina - Super-robot
Recenze Bohemia - Zrnko písku




Zpět na výběr recenzí