Artrock.cz
Progresivní rock nejen 70. let
Nechte se informovat o nových článcích, zaregistrujte se! Váš e-mail:

Recenze:


Jan Brabec - Z jedné strany na druhou





Československo
Rok vydání: 1986

Složení:

Jan Brabec - bicí nástroje, piano, zpěv, vibrafon, zvonkohra
Ladislav Leština - housle, klavír, zpěv
Vít Brukner - klavír, zpěv, vibrafon
Andrea Landovská - zpěv, zvonkohra, bicí

Tracklist:

1. První a poslední (2:44)
2. Mezi dvěma mosty (3:04)
3. Seih des Todes Blasses Bild (1:47)
4. Na Východ I - IV (3:24)
5. Tlukot (5:16)
6. Zvířete (0:50)
7. Co tady sním (1:01)
8. Třpytivá chladná ruka (2:25)
9. První i druhý (3:06)
10. Hrdlem (1:35)
11. Vzadu v zahradě (3:34)
12. Otec vzpomene (2:33)
13. Vedení koní (2:34)
14. Z jedné strany na druhou (2:35)


V lednu 1986 nahrál Jan Brabec spolu s Ladislavem Leštinou, Vítem Bruknerem a Andreou Landovskou album Z jedné strany na druhou, jehož název bývá někdy používán i jako označení pro jeho tehdejší krátkodobou kapelu.

Tento akustický projekt je důstojným předchůdcem rockovější Domácí kapely, kultovní undergroundové skupiny, kterou několik let poté Jan Brabec založil.

Jan Brabec tímto a následnými projekty jako by rozvíjel nekompromisně nekomerční poselství svého přítele, Pavla Zajíčka. Nevím proč, ale vždy jsem toto album bral jako jakési pokračování dégéčkovského trianglu nahrávek Dar stínům (1979), Pták utrženej ze řetězu (1979) a Torzo (1980). Hudebně i textově mi to přijde podobné.

Je poměrně překvapující, že "pouhý" (dnes bývalý) bubeník slavných Plastic People of the Universe dokázal tímto albem a i následnými alby s Domácí kapelou produkovat tak zajímavou, kvalitní hudbu, vzdálenou hitparádové popmusic. Navíc a zároveň vzdálenou jakékoli disharmonické uřvanosti, která někdy bývá undergroundovými kapelami oblíbena. Ukazuje se, že nejen Mejla Hlavsa byl nadaný hudební skladatel.

No a o jakou že hudbu se v případě nahrávky Z jedné strany na druhou jedná? Členové Gentle Giant by koukali, jak i v Čechách dokážou lidé skládat hudbu založenou ne na klasice kytara/klávesy/bicí - protože na tomto albu se představují především nerockové hudební nástroje jako klavír a housle. A neobvykle velký prostor zde dostává zvonkohra! Nebudu zde vypisovat, jaké hudební nástroje zde zní, ale různé vibrafony, zvonkohry, bicí, klavíry a housle se zde mísí se zpěvem do podoby, vzdalující se na míle všednímu pojetí rocku (hm, takže jsem je stejně vypsal ;-). Čtrnáct skladeb je sice temnějšího ražení, ale jsou velmi citlivě, vyzrále podané (chvílemi člověka až napadá podobnost s romantickými koncerty pro klavír od Beethovena nebo Schumanna - část skladby Na východ I - IV, skladba Tlukot). Jejich akustické provedení skvěle koresponduje s texty, které jsou krásnou poezií, často lyrickou, jsou to takové ty obrazy existující bez toho, že by musely něco nutně symbolizovat. Žádné existencialisticky kňouravé texty neuslyšíte, žádná sebestylizace do pozice trpitelů se nekoná... Tři skladby jsou dokonce zhudebněné básně K. H. Máchy.

Projekty Jana Brabce jsou natolik výborné a originální, že je řadím na roveň produkci Plastic People of the Universe i DG 307. Trochu chápu, proč se Jan Brabec a Mejla Hlavsa, lídr Plastiků, v druhé polovině osmdesátých let minulého století neměli moc rádi. Brabcovi se nelíbila Mejlova snaha prorazit, nelíbila se mu amerikanizace jeho hudby (= příliš zřetelný vliv Lou Reeda a Velvet Underground). Jan Brabec chtěl otáčet kormidlo hudby úplně jiným směrem, a nutno podotknout, že to byl směr dost odvážný, ale vyplatil se. Dnes je Domácí kapela a Jan Brabec v undergroundových kruzích respektovaným, uznávaným pojmem.

Album lze koupit např. v prodejnách firmy Black Point, kde jsem ho koupil i já. CD dnes navíc stojí pouhých 99 korun. To já ho kdysi koupil trochu dráž ;-)

Fanouškům alternativního rocku (nebo alternativní hudby obecně) upřímně doporučuji, pro fandy Plastiků a DG 307 je tento zapadlý drahokam povinnost vlastnit.

Zajímavost:
Odehráno bylo pouze jedno představení (!), album vyšlo samozřejmě samizdatově, v roce 1986. V roce 1999 bylo digitálně remasterováno a dá se dnes koupit v podobě CD, dokonce i v podobě magnetofonové kazety. Jediné, co zamrzí, je délka alba - něco málo přes půl hodiny.

P. S. Kdyby Dave udělal Top 30, tohle album by v tom mém asi nechybělo ;-)



Hodnocení:

Jan Říha
7. 11. 2008


Související články:


Recenze DG 307 - Koncert




Zpět na výběr recenzí