Artrock.cz
Progresivní rock nejen 70. let
Nechte se informovat o nových článcích, zaregistrujte se! Váš e-mail:

Recenze:


Hidria Spacefolk - Symbiosis





Finsko
Rok vydání: 2002

Složení:

Kimmo Dammert - baskytara
Mikko Happo - elektrická kytara, digeridoo, harfa
Janne Lounatvuori - syntezátory, elektrické a akustické piano, varhany
Sami Wirkkala - elektrická, akustická a midi kytara, mandolína, sitar, jawharp, syntezátory
Teemu Kilponen - bicí, perkuse, zpěv

Dále spolupracovali:
Teemu Väisänen (flétna), Olli Kari (marimba, vibrafon, perkuse), Tuure Paalanen (cello), Mikko Rajala (viola), Sabrina (zpěv)

Tracklist:

1. Terra Hidria (7:03)
2. Reversion (1:39)
3. Kaneh Bosm (5:13)
4. Kaikados (6:18)
5. Nasha Universo (5:15)
6. Jahwarp (5:48)
7. Agents Entropos (3:13)
8. I-Mantra (5:14)
9. Pangaia (11:42)

Celkový čas: 51:25


Představte si jamující psychedelické Pink Floyd, k tomu kytarovou agresivitu King Crimson a k tomu moderní house sound vyluzující klávesové nástroje. Ne, to je bráno samozřejmě s trochou nadsázky. Nicméně - té nadsázky je opravdu pouze trochu. K čemu tedy přirovnat víceméně instrumentální hudbu finské skupiny Hidria Spacefolk (která vznikla v roce 1999), na ProgArchives oprávněně zaškatulkovanou pod Psychedelic/Space Rock? Upřímně řečeno - skoro k ničemu. Oni totiž nikoho nenapodobují. Jestli budete hledat kopie Yes nebo Genesis nebo ELP (nebo i temnějších King Crimson), budete hledat marně... Že by možná proto nebyla skupina progrockovými fandy vynášena do nebe? Hidria Spacefolk nabízí dravou hudbu založenou na psychedelických kytarách, pulzující base, nearchaicky znějících syntetizátorech + se na vás navalí x dalších hudebních nástrojů hostujících hudebníků. Hudba Hidria Spacefolk je hypnoticky vesmírným výletem, občas příjemně inspirovaným (a to právě hlavně na albu Symbiosis) hudbou středního a dálného východu. Aniž by to zavánělo kýčovitostí.

Přiznám se, že tato skupina je jedna z mála novodobých progrockových kapel, která mě zaujala (zejména toto album a předcházející první EP); na rozdíl třeba od (pro mě nepochopitelně populárních) švédských Änglagård; ale - záleží samozřejmě na osobním vkusu. Chápu (bez ironie), že jsou lidi, kteří se chvějí blahem, když od něčeho/někoho současného uslyší cokoli, co jim připomene zlatá sedmdesátá léta… Já osobně ale nostalgické napodobování nevyhledávám - raději si v případě chuti pustím originál.

Co je také jen těžko uvěřitelné - v dnešní době, kdy cokoli ekonomicky nevýhodné slušně řečeno nemá na růžích ustláno - veškerá hudba skupiny Hidria Spacefolk se dá zdarma pustit na tzv. jukeboxu, který se nachází na jejich stránkách www.hidriaspacefolk.st.

Na ProgArchives to někdo okomentoval ve stylu "jejich hudba není přímo zlá, ale nedivím se tomu, že svou hudbu nabízejí na svých stránkách zadarmo". No, ehm… taky názor. I když je pravda, že alba (instrumentální!) skupiny Hidria Spacefolk jsou poznamenaná určitou jednotvárností a jakýmsi... dá se říct chladem. Otázkou však zůstává, je-li to umělecký záměr hudebníků či nedostatek jejich invence.

I když tato recenze (podobně jako i mé ostatní) není o rozpitvávání jednotlivých skladeb, doufám, že nějaký obraz o podobě hudby skupiny Hidria Spacefolk si čtenář udělá. Pokud vás nadchne ukázka jejich hudby na www.progarchives.com, tak vám z jejich prozatímní tvorby doporučuji začít právě s albem Symbiosis.



Hodnocení:

Jan Říha
2. 8. 2008




Zpět na výběr recenzí