Artrock.cz
Progresivní rock nejen 70. let
Nechte se informovat o nových článcích, zaregistrujte se! Váš e-mail:

Recenze:


Gong - Radio Gnome Invisible Vol. 1 - Flying Teapot





mezinárodní
Rok vydání: 1973

Složení:

Daevid Allen - kytara, zpěv
Francis Bacon - VCS3 syntezátor, elektrické piano a pianino, baskytara
Tim Blake - VCS3 syntezátor, crystal machine, zpěv
Steve Hillage - kytara
Rachid Houari - drumbox
Didier Malherbe - soprán & tenor saxofon, flétna
Gilli Smyth - orgone box, zpěv, space whispers
Christian Titsch - slide kytara

Tracklist:

1. Radio Gnome Invisible
2. Flying Teapot
3. The Pot Head Pixies
4. The Octave Doctors And The Crystal Machine
5. Zero The Hero And The Witch's Spell
6. Witch's Song/I Am Your Pussy


Další polozapomený klenot progresivního rocku, spadající pod canterbury scénu. Spolu s Gentle Giant a Can jedna z nejoriginálnějších rockových skupin (která nezůstala jen u jednoho vytvořeného alba), mísících ve své hudbě rockovou psychedelii a jazz. Hudba Gong vzdáleně připomíná Franka Zappu (je v ní ale víc emocí), Magmu (je v ní ale víc emocí) a Soft Machine, ale jedná se o naprosto ryzí, původní, nic nekopírující, svěží hudbu se silnými hudebními náměty.

Skupina Gong je jedna z mála kapel (z těch, co jsem poznal), která nešokovala koncem sedmdesátých let minulého století posluchače odklonem od očekávaně náročnější hudby k lacině znějícímu rockpopu. To i ti undergroundoví Can zplodili (i když to byla výjimka) v roce 1976 discohit I Want More, i Hammillovo album Sitting Targets z roku 1981 má do hudby, kterou komponoval sám nebo s Van der Graaf Generator v sedmdesátých letech, hodně daleko.

U Gong nehrozí (dle mého názoru), ať sáhnete po jakémkoli albu (včetně prvního z roku 1969 nebo posledních), zklamání. Gong v druhé polovině sedmdesátých let inklinovali hodně k jazzu (což na druhou stranu také ne každý zkousne), ale nezakrněli a vyvíjeli se, jejich originální melodie (podobně jako v případě Gentle Giant) nicméně nikdy neměly šanci komerčně se prosadit ve velkém.

Album Radio Gnome Invisible Vol. 1 - Flying Teapot následovala ještě dvě podobná alba, Radio Gnome Invisible Vol. 2 - Angel's Egg (1973) a Radio Gnome Invisible Vol. 3 - You (1974). Všechna tři jsou vysoce hodnocená na progarchives.com, všechna tři jsou vysoce progresivní - předbíhají styl trance hudby, obsahují moderně znějící ambientní zvukové malby, ale i barrettovsky rozverné písně, humor, kosmickou psychedelii, jazzrock... Výsledný koktejl je něco, co opravdu stojí za poslech, za opakovaný poslech.

Tato mezinárodní skupina (bývá označovaná i jako francouzská) mi také jako jediná vzdáleně připomíná mé oblíbené (také ne moc známé) Legendary Pink Dots, o to víc se mi líbí.

Album Radio Gnome Invisible Vol. 1 - Flying Teapot považuji z dané trilogie za nejlepší, i když na progarchives.com tomu je přesně naopak (rozdíly v hodnocení jsou ale jen drobné).

Album začíná žbrbláním (připomínající trochu závěr skladby Vegetable Man od raných Pink Floyd), do kterého se přidá saxofon a ostatní nástroje a vy máte pocit, že slyšíte Franka Zappu na LSD tripu. Hodně silná melodie, vynikající instrumentální výkony (zazní celá řada hudebních nástrojů), což se během celého alba nezmění.

Druhá skladba Flying Teapot je kosmická psychedelie s naprosto originálním zpívaným vkladem (já vím, zase to slůvko originální ;-)). Pokaždé, když tu skladbu slyším, běhají mi mrazíky po těle, a to jen proto, jak se mi ta kompozice líbí. Opravdu geniální.

Třetí a čtvrtá skladba jsou krátké kousky a protečou vaším vědomím, že než se nadějete, končí krásná čtvrtá "space" skladba (tvořená jen klávesovými nástroji) a vyvalí se na vás pátá kompozice Zero The Hero And The Witch's Spell, ve které si rock potyká s jazzem a to tak, že celkově zazní několik hudebních motivů a závěr téhle skladby graduje do psychedelie se saxíkem. Jako byste poslouchali první alba Van der Graaf Generator.

A závěrečná skladba, opět taková ta "gongovsky" nenapodobitelná, bizardní melodie (absolutně neznící třeba jako Yes nebo Genesis) s naprosto úžasně úchylným (i když to je divné slovní spojení), dokonce přisprostlým textem a neméně úchylně znějícím ženským sexy zpěvem. Jak lépe to popsat... to se prostě musí slyšet!

Bez váhání pět hvězdiček. A velká pochvala také za to, že i jejich novější alba (třeba Zero Infinity, 2000) znějí tak progresivně a nekomerčně, až by si nezasvěcený mohl myslet, že Gong je novodobá kapela a vzhledem k síle hudby dokonce neunaveně začínající.

Chronologická procházka alby Gong (i když je nemám kompletní) je pro mě osobně podobně barevně dobrodružná a zajímavá jako procházka alby Gentle Giant. Pokud byste váhali s pořízením hudby Gong na CD, myslím, že veliký výběr jejich hudby na youtube.com vám může rozhodnutí usnadnit.

I přes relativní schizofrennost recenze - vyzdvihování originality a časté přirovnávání zároveň - doufám, že čtenář o originalitě pochybovat nebude ;-)



Hodnocení:

Jan Říha
23. 10. 2008




Zpět na výběr recenzí