Recenze:
Focus - Hamburger Concerto
 Nizozemí  Rok vydání: 1974 Red Bullet 2001 RB 66.191 |
Složení:Thijs van Leer - varhany, piano, cembalo, elektrické piano, flétna, mellotron, akordeon, varhany kostala sv. Panny Marie, zpěv, pískáníJan Akkerman - kytara, flétna Bert Ruiter - baskytara, triangl, čínské cimbály, švýcarské zvony Colin Allen - bicí, perkuse Tracklist:1. Delitae Musicae (1:13 / Akkerman)2. Harem Scarem (5:52 / Van Leer) 3. La Cathédrale de Strasbourg (4:59 / Van Leer) 4. Birth (7:46 / Akkerman) 5. Hamburger Concerto (20:19)
6. Early Birth (2:54 / Akkerman) Celkový čas: 43:03 |
Skupina Focus je nejznámější představitel progrocku z Nizozemí - zemí maličkou svou rozlohou, ale již po několik staletí velikánem kulturním snad ve všech oborech. V České republice se o ní nejspíše mnoho nedovíte. Pouze na Rádiu Beat stále dokola omílají její asi jediný hit Hocus Pocus - dobře šlapající vypalovačku, která se běžným posluchačům rádia nejspíše vryje do paměti díky neobvyklé kompozici a jódlováním v mezihrách (najdete ji na albu Moving Waves).
Vznik kapely se datuje rokem 1969. Tehdy ji založila trojice Thijs van Leer (klávesové nástroje, flétna, zpěv), Martin Dresden (baskytara) a Hans Cleuver (bicí). Po příchodu Jana Akkermana (kytara) kapela změnila své hudební směrování, silně ovlivněné kapelou Traffic, na novátorský styl, který byl v těch letech na mohutném vzestupu - progresivní rock. Ale i přesto si dokázala udržet svůj jedinečný sound a stále trochu vybočovala z řady svých souputníků. Páteř kapely tvořili po dlouhou dobu Thijs van Leer a Jan Akkerman - skvěle se doplňující duo, komponující prakticky veškeré písně, setrvající i po mnoha personálních změnách, kterých se Focus již během sedmdesátých let dočkal. Mezi nejlepší alba patří Moving Waves (1971), dvojalbum Focus 3 (1972), živá nahrávka Live at the Rainbow (1973, nahráno v londýnském divadle Rainbow) a jistě právě i studiové album Hamburger Concerto (1974).
Deska je téměř celá instrumentální, postavená na souhře kláves (resp. flétny) a kytary. Zpěv je pouze ve dvou písních, častěji jsou užité vokály a různé "ústní efekty". Na první straně desky jsou čtyři většinou kratší písně. Celou druhou stranu zabírá titulní opus Hamburger Concerto. Na u nás nejdostupnější CD reedici od vydavatelství Red Bullet se nachází ještě bonustrack v podobě rané verze písně Birth.
Album otvírá krátká Delitae Musicae - akustická kytara je doprovázena pouze melodií na flétnu. Tato předehra s renesančním nádechem má pouze něco přes minutu.
Asi nejrockovější je hned druhý song Harem Scarem. Připomíná mi na začátku zmíněný Hocus Pocus. V rychlém tempu se van Leer a Akkerman střídají se svými pasážemi, ze začátku ještě klávesista hudbu obohacuje svými skřeky - v tomto songu se to ještě hodí. Po dvou minutách přijde pozvolné zpomalení a Akkerman zahraje své první kytarové sólo na albu, multiinstrumentalista van Leer ho následuje svou pasáží s tahací harmonikou. Dá se říci, že všichni tehdejší členové kapely se v tomto songu představili jako výborní hráči na své nástroje, včetně jinde celkem nenápadného baskytaristy Berta Ruitera. Jeho práce je zde nepřeslechnutelná.
Mistrovský kousek je třetí La Cathédrale de Strasbourg. Tato nádherná skladba začíná poklidným pianem s velkou ozvěnou, která by nám měla připomenout monumentální prostor staré katedrály. Po chvíli se přidají varhany a iluze je již dokonalá. Tato předehra se chvíli rozvíjí a poté se následuje krásná pasáž - jako jedna z mála na albu krátce zpívaná, dokonce francouzsky. Thijs van Leer i Jan Akkerman se tu krásně doplňují a jejich "zvonovité" ding dong je jeden z mnoha skvělých a originálních nápadů v jejich muzice. Skladba dál poklidně plyne za jemných bluesových zvuků kytary a van Leerova melancholického pískání a končí sborovým vokálem. Tato píseň je opravdová perla.
Birth začíná podobně jako úvodní Delitae Musicae ve stylu klasické hudby, tentokráte hrané na cembalo. To byla ovšem pouze předehra, tento téměř osmiminutový kousek se však rozjede až po chvíli - rytmus dále udávají těžkotonážní bicí, přidávají se hammondky a tichá flétna. Následuje mírné zrychlení, Akkerman vymění flétnu za kytaru a hraje zajímavé motivy. Flétny se pro změnu chopí van Leer a song pokračuje v klasickém stylu kapely Focus: zpomalování/zrychlování a další střídání nástrojů: klávesy, flétny, sólová kytara. Vynikne zde také rytmické duo Ruiter - Allen, které song drží pohromadě a má podíl na pestrosti písně - nezevšední vám.
Skupina již měla zkušenosti s dvacetiminutovými songy z alb předchozích, tak proč nenahrát další; doba ještě těmto rozsáhlým (dnes je v módě říkat "rozmáchlým") dílům přála. Titulní opus Hamburger Concerto však není jen obyčejnou "dvacetiminutovkou". Je to nádherně gradující píseň s množstvím nápadů a originálních hudebních motivů. V úvodní části s dominujícími varhany jsou údajně použity fragmenty díla Johannese Brahmse "Variace na téma Josepha Haydna" (chorál Sv. Antonína) a je to opět důkaz, jak se dá krásně spojit klasická hudba s rockem a vůbec to nemusí znít uměle, či dokonce směšně. Po několikaminutovém přehrávání úvodních témat, se pomalu začne přidávat hlavní kytarový motiv a skladba pomalu plyne do své střední části. Těžko popisovat co se tu děje minutu po minutě. Muzikanti rozvíjí témata z úvodu, rozehrávají nová a opět se tu dočkáme flétny. Dojem trochu kazí pasáž, kde van Leer vyluzuje různé pazvuky. Mám dojem, že se to sem nehodí. V poslední třetině se dočkáme i tleskání a také první větší zpívané pasáže na albu vůbec - bohužel v mě nesrozumitelné holandštině, nebo možná spíše bohudík (vysvětlím níže)... Po této části se tempo mírně zrychlí a následuje velká závěrečná Akkermanova pasáž s množstvím výtečných emotivních kytarových sól. Avšak celá kompozice stále graduje a končí pompézním finále s krásným sólem na moog. Milovníci dlouhých songů si zde přijdou na své.
Co ovšem v mých očích píseň (vhledem k tomu, že tvoří polovinu desky, tak i celkový dojem z ní) velmi shazuje, je kromě toho žvatlání v úvodu námět - píseň nemá představovat jakýsi hamburský koncert, jak by posluchače této hudby nejspíše napadlo. Zpívá se zde opravdu o tom, jak se opéká karbanátek, čemuž jsem se sám nejdřív zdráhal uvěřit. Je velká škoda, že tak krásný song má takto stupidní text. Komu však na příběhu vůbec nezáleží, si může k výslednému hodnocení přičíst půl hvězdičky.
Hodnocení:
Dave Velechovský
16. 7. 2005
Související články:
Biografie kapely Focus
Fotografie Focus - koncert
Zpět na výběr recenzí