Artrock.cz
Progresivní rock nejen 70. let
Nechte se informovat o nových článcích, zaregistrujte se! Váš e-mail:

Recenze:


Deluge Grander - The Form of the Good





USA
Rok vydání: 2009
Emkog Records 004

Složení:

Dan Britton - klávesy
Dave Berggren - kytary
Brett d'Anon - baskytara
Patrick Gaffney - bicí nástroje

Tracklist:

1. Before the Common Era (5:23 / Britton)
2. The Tree Factory (14:08 / Britton, Gaffney, Berggren)
3. Common Era Caveman (6:26 / Britton)
4. Aggrandizement (19:13 / Britton)
5. The Form of the Good (8:40 / Britton)

Celkový čas: 53:50


Druhé album Deluge Grander nahrál Dan Britton až po výborné desce Bantam to Behemoth se skupinou Birds and Buildings. Zatímco Birds and Buildings se vydali novým směrem, Deluge Grander vycházejí i na albu The Form of the Good víceméně z klasického art-rocku, ale tentokrát kladou větší důraz na prvky označované v kontextu art-rocku jako symfonické. Při tom je tu ale stále osobitý Brittonův skladatelský styl, který je páteří všech projektů, jichž se dosud účastnil.

Složení skupiny zůstalo neměnné. Opět je zde výborný kytarista Dave Berggren, Patrick Gaffney a Brett d'Anon. Jejich role možná tentokrát na první pohled není tak silná jako na prvním albu (August in the Urals), ale to je způsobeno hlavně (u Brittona klasickým) hutným zvukem často s více vrstvami kláves a tentokrát i dost výrazným využitím celé řady dalších nástrojů. Velkou změnou oproti August in the Urals je absence Brittonova zpěvu, která se promítá i do struktury skladeb. Album sází spíš na plynulý proud instrumentálních nápadů a dobře promyšlenou gradaci než na písně.

Deska začíná pomalou "symfonickou" Before the Common Era. Úvod se sbory je jedinou zpívanou pasáží na albu (byť zpěv je zde upozaděn možná ještě více než na August in the Urals). Úžasné jsou především motivy kytary a varhan zhruba v prostředku skladby.

Následující The Tree Factory už je eklektickou jízdou podobnou The Solitude of Miranda z prvního alba. Úvod je ještě poklidný (i když monstrózní), ale po dvou minutách se již začíná v rychlém tempu odvíjet klubko proplétajících se a vracejících se motivů, gradujícího základu a krátkých vstupů jednotlivých nástrojů, které jsou v mixu postupně "vytahovány" ze zahuštěného celku. Slovo "továrna" v názvu skladby je pro popis atmosféry dost výstižné, i když o žádný industrial nejde. V různých polohách zde vyniká především Berggrenova kytara. Ve stupňujícím se napětí přicházejí i nápadité odlehčující pasáže jako ta od 5:00. V poslední čtvrtině skladba ubere na intenzitě. Stroje se pomalu zastavují.

I třetí skladba, Common Era Caveman, začíná tichou a klidnou pasáží. Její větší část je ale postavena na složitých rytmických figurách, z nichž dokáže Britton vydupat neuvěřitelně se stupňující napětí. V této skladbě jsou asi nejsilnější ozvěny desky Bantam to Behemoth.

Aggrandizement je velice zvláštní skladba, na kterou nemám ani po větším počtu poslechů jasný názor. Od úvodních tónů se nám nabízí hudba, která vychází spíš z klasiky a jazzu než z rocku, ale zároveň je tak exoticky aranžovaná, že tyto vlivy staví do nového světla. Skladba nemá příliš ostrou strukturu, je to spíš jen plynulý proud zvláštní a místy podmanivé hudby.

Závěrečná The Form of the Good je další výbornou variací na podobný motiv - v pomalé první části pozvolna nastupuje tajuplná atmosféra. Potom se skladba zlomí do druhé části, gradujícího patetického motivu, který připomíná Yes (Relayer, Awaken), ale i konec desky Three Friends od Gentle Giant. Britton má výborně promyšlenou skladbu i aranže a závěr alba je perfektní.

The Form of the Good pokračuje ve stylu August in the Urals. Vytknout se mu dá přílišná jednotvárnost ve srovnání s předchozím albem. Desce jednoznačně škodí absence zpěvu a "písničkovějších" skladeb. Ty přitom Britton umí taky skvěle, jak dokazují Abandoned Mansion Afternoon a titulní skladba z alba August in the Urals. Překvapivě potlačena jsou i sóla jednotlivých nástrojů. Skladby jsou tentokrát sice kompaktnější, ale ve výsledku i poněkud chudší, což kontrastuje jak s předchozím albem, tak (ještě více) s velmi pestrou (a vynikající) první deskou skupiny Birds and Buildings. Komu se ale líbí Brittonův styl, nebude zklamán. Hudbu, která jednoznačně vychází z art-rocku 70. let a zároveň je takto osobitá, dnes dělá málokdo.



Hodnocení:

Jan Grinc
16. 1. 2010


Související články:


Recenze Deluge Grander - August in the Urals
Recenze Cerebus Effect - Acts of Deception




Zpět na výběr recenzí