Recenze:

Blue Effect - Svitanie

Československo Rok vydání: 1977 Opus 1998 91 2629 - 2 311

Složení: Radim Hladík - kytary Oldřich Veselý - klávesové nástroje, zpěv Fedor Frešo - basová kytara, basová mandolína, zpěv, perkuse Vlado Čech - bicí, perkuse Tracklist: 1. Vysoká stolička, dlhý popol (10:18 / Veselý, Hladík, Frešo) 2. Ej, padá, padá rosenka (6:39 / lidová, úprava Veselý, Frešo, Hladík, Čech) 3. V sobotu popoludní (4:11 / Frešo, Veselý, Hladík) 4. Svitanie (19:25 / Frešo, Hladík, Veselý, text: Hutka) Bonus: 5. Golem (6:47 / Hladík, text: Krůta) Celkový čas: 47:34

Teprve svým šestým albem vstoupila skupina Blue Effect definitivně do proudu art-rocku, se kterým koketovala již na svých předchozích albech. Tehdy už ale z donucení nenesla název Blue Effect, nýbrž jeho českou podobu Modrý Efekt, pro jistotu ještě zkrácenou na M. Efekt, a prošla mnoha změnami obsazení i hudebního směřování.

Odpor oficiální ideologie a tudíž i státem vlastněného nahrávacího průmyslu k rockové hudbě jakožto zdroji nepohodlných názorů a s tím související problémy Hladíkovy kapely vedly v polovině 70. let k jejímu rozpadu, respektive odchodu zpěváka Leška Semelky do právě zakládané Bohemie a baskytaristy Josefa Kůstky do Bacilů Václava Neckáře. Dva zbylé členy Blue Effectu, kytaristu Radima Hladíka a bubeníka Vlado Čecha po dlouhém hledání nakonec doplnili hráč na klávesy a zpěvák Oldřich Veselý z brněnských Synkop a slovenský baskytarista č. 1 Fedor Frešo, který již dříve působil v art-rockové skupině Collegium Musicum.

Skupina tedy posílila především co se týče kláves, kde byl Oldřich Veselý v této době podle mě technicky zdatnější i kompozičně odvážnější než Semelka, který přece jenom většinu své kariéry tíhnul k jednodušší písničkové formě až popu (tím ovšem nechci Semelku hanět, na posledních dvou albech Blue Effectu po sobě zanechal nezapomenutelné skladby). Místo Semelkova klavíru využívá Veselý mnohem častěji varhany a celkově táhne zvuk více k art-rocku. Navíc se Veselý spolu s Frešem (a samozřejmě Hladíkem) výrazně podílel i na skládání hudby.

Blue Effectu se nakonec (skrze Fedora Freša) ujalo slovenské vydavatelství Opus, z čehož vyplynulo, že deska musela být nazpívána slovensky. Přesto to ale byl oproti některým nuceně instrumentálním supraphonským a pantonským albům pokrok. Čtyři vynikající instrumentalisté nakonec v Pezinoku nahráli ambiciózní desku, která by se podle mě neztratila ani na světové art-rockové scéně. Přitom rozhodně nejde o pusté kopírování zahraničních vzorů (já osobně tu slyším kromě silných prvků klasické hudby hlavně Yes), nechybí zde vyloženě národní rozměr - už jen zařazením moderní úpravy moravské lidové písně.

Album otevírá svižná desetiminutová instrumentálka plná nápadů Vysoká stolička, dlhý popol. Úvodní syntezátorový motiv vrcholící drtivým nástupem kytary a bicích střídají majestátní jakoby středověké varhany, ke kterým se opět připojuje zbytek kapely. Zhruba tak do začátku čtvrté minuty do opakujících se motivů exhibuje Vlado Čech, potom se objevuje nová melodie s výraznou baskytarou a typickými vstupy kytary. Následuje nádherná lyrická část s šestitónovým motivem baskytary, kterému krásně "odpovídají" nebeské, rozechvělé klávesy, kytara a činely. Varhany potom začnou novou melodii, zpočátku uvolněnou, ale pozvolna gradující a vrcholící krásným kytarovým sólem Radima Hladíka s explozemi bicích, zatímco basa a klávesy opakují unisono nový motiv. Poslední čtvrtina skladby zopakuje motiv ze čtvrté minuty a samého začátku skladby.

Člověk si těžko stačí vydechnout a už se k němu line jemná klávesová melodie přecházející ve strhující nástup celé kapely ve skvěle zaranžované lidovce Ej, padá, padá rosenka, pro mě jednoznačně nejlepší skladbě na albu. Už v úvodu dosahuje skladba nebeských výšin, kde v mlhách varhan krouží Veselého zpěv. Po první sloce následuje překrásně vystavěné sólo Radima Hladíka, jedno z mých nejoblíbenějších, co nahrál. Hodně mi to sólo připomíná Davida Gilmoura v pinkfloydovské Comfortably Numb, ne snad zvukem, ale skvělou gradací a postupným uvolňováním napětí. Potom se skladba přes úvodní motiv uklidňuje a Oldřich Veselý zpívá druhou sloku, která již plynule přechází ve skladbu číslo tři.

V sobotu popoludní je jakýmsi dovětkem Rosenky. Z tajemné směsi zvuků v úvodu se vynořuje hrozivá a intenzivní hra baskytary. Skladba se opět skvěle stupňuje, znovu "řádí" Hladík i Čech, dokud se neobjevuje pěkná již o poznání uvolněnější melodie kláves a kytary. Ta je ale rychle vystřídána novým klávesovým motivem, který slouží jako podklad dalšímu sólu Radima Hladíka. Skladba končí zrychlující se páskou hrající do ztracena, vlastně plyne dál.

Klávesová mlha a tympány uvozují titulní bezmála dvacetiminutové Svitanie. Po zahaleném úvodu začnou odbíjet čas staleté hodiny (Frešova baskytara) a rozhostí se uklidňující až pohádková atmosféra. Z pozadí se vynořuje kytara, přidává se sbor a pozvolna "svítá". Oldřich Veselý podává text Jaroslava Hutky a náhle přichází změna. Pomalu se začíná odvíjet nová klidná melodie, duet Oldřicha Veselého a Fedora Freša. Baskytara poté přechází v uvolněný rytmický motiv, kterým probublávají klávesy dokud virbl neohlásí první dramatičtější bod skladby a náhle Veselý naprosto přirozeně přechází k Frešovu motivu v jakémsi art-rockovo-rhythm'n'bluesovém jam-session. Radim Hladík hraje na kytaru slide a snad ještě mocněji než v první skladbě se do toho ozvývá podle mého názoru ve své době nejlepší český bubeník Vlado Čech. Tahle část je na chvíli přerušena ještě vypjatější strukturovanou pasáží s dlouhými běhy po hmatníku i klaviatuře a poté se vrací s dalším sólem Radima Hladíka. Na konci vše spěje k uklidnění, Radim Hladík jen za mírné, ale stále udržované podpory zbytku kapely přesedlá na akustickou kytaru a vystřihne sólo hodné Ala DiMeoly. Intenzita skladby opět zesiluje s dalším elektrickým sólem. Po krátkem breaku bicích se vrací "bluesový" motiv s dalším Radimovým sólem náhle odplouvající na tónu kytary donekonečna. Rozhostí se klávesová "mlha", kterou probleskuje kytara. Krásný "přerod" zhruba v čase 14:49 - 15:05 a následující pomalé, procítěné, jaksi ospalé a meditativní kytarové sólo je dalším vrcholem alba. To ovšem ještě není vše, co může tahle skladba nabídnout - v čase 15:55 Radim přeladí na poněkud živější a snad ještě emotivnější notu a s naprostým přehledem završí instrumentální prostřední část Svitanie. Nutné je v tomto místě vyzdvihnout i Fedora Freša, který svou líbeznou hrou Hladíka nejvíce doplňuje. Na samotný závěr se vrací motiv z počátku skladby - končí svítání a začíná den.

Vynikající výkony jednotlivých hráčů, krásné skladby, z nichž přímo vyzařuje radost a pozitivní energie, strhující atmosféra dohánějící místy skoro k slzám, vynikající výkony jednotlivých hráčů - pro mě jedno ze zásadních alb československého art-rocku.

Pozn.: Bonusová nahrávka Golem z tematického projektu Staré pověsti české chronologicky předchází nahrávání alba Svitanie a vhodně jej doplňuje. Je to zajímavě poskládaná písnička střídající pomalé pasáže s hodně dynamickými. Moc pěkný je snový závěr s několika proplétajícími se kytarovými melodiemi.

Hodnocení:

Jan Grinc
23. 10. 2005

Související články:

Recenze Blue Effect - Nová Syntéza 2
Recenze Blue Effect - Svět Hledačů
Recenze Blue Effect - 33
Recenze Collegium Musicum - Konvergencie
Recenze Fermata - Live v Klube za zrkadlom (DVD)
Recenze Synkopy & Oldřich Veselý - Sluneční hodiny




Zpět na výběr recenzí