Recenze:

Blue Effect - Svět Hledačů

Československo Rok vydání: 1979 Bonton 1999 494002 2

Složení: Radim Hladík - kytary Lešek Semelka - Micromoog, klavír, celesta, Clavinet Hohner, dech, zpěv Oldřich Veselý - ARP Omni, Micromoog, klavír, Clavinet Hohner, zpěv Vlado Čech - bicí, perkuse, dech Tracklist: 1. Za krokem žen (11:41 / Hladík, text: Hutka) 2. Hledám své vlastní já (4:11 / Veselý, text: Vrba) 3. Rajky (7:12 / Hladík, text: Vrba) 4. Zmoudření babím létem (8:43 / Semelka, text: Vrba) 5. Zázrak jedné noci (11:46 / Semelka, text: Vrba) Bonus: 6. Fotka (5:31 / Semelka, text: Vrba) 7. Ptáky když kroužkujou, pouštěj (3:49 / Semelka, text: Vrba) 8. Šaty z šátků (4:05 / Semelka, text: Vrba) 9. Nerad mám ráno dým (4:07 / Semelka, text: Vrba) 10. Žena v okně (4:06 / Semelka, text: Vrba) 11. Známe se dál (3:14 / Semelka, text: Vrba) Celkový čas: 69:03

První jednoznačně art-rockové album Blue Effectu Svitanie nezůstalo v diskografii skupiny ojedinělým a o dva roky později se objevila deska Svět hledačů, na níž toto stylové zaměření skupiny pokračovalo.

Blue Effect (nebo tehdy M. Efekt) se dokonce směl vrátit k českému vydavatelství Panton a výrazného zlepšení se oproti příšerným oranžovým hranolům Svitanie (na CD reedici vhodně nahrazených modrobílou fotografií kapely) dočkala grafická úprava obalu alba, které se na Světě hledačů ujal výtvarník Petr Sís.

Po nahrání Svitanie Blue Effect opustil Fedor Frešo a během roku 1977 se z Bohemie vrátil Lešek Semelka. Vznikla tak v československém prostředí (a i ve světě) nevídaná sestava dvou zpívajících hráčů na klávesy, kytaristy a bubeníka. Nutno dodat, že opět hvězdná. Absence baskytary, u art-rockových skupin také málo vídaná, byla vyřešena hraním basových linek na syntezátory (patrně Micromoog a Clavinet), což zároveň zabránilo ve větší míře vzájemnému "přebíjení se" kláves.

Zvuk skupiny se změnou sestavy samozřejmě proměnil také: celkově se zhutnil, klávesy získaly ještě větší prostor a přibyla spousta netradičních až avantgardních instrumentálních nápadů. Na albu se také projevila jistá skladatelská roztříštěnost.

Zatímco Hladík i Semelka jsou každý autorem zhruba dvaceti minut hudby, na Oldřicha Veselého zbyla pouze jedna čtyřminutová skladba. Těžko říct, jestli byl v té době skladatelsky neaktivní, jestli se další jeho skladby na album nevešly, nebo jestli si už tehdy šetřil nápady pro svůj projekt Sluneční hodiny (na kterém mimochodem dovedl k dokonalosti koncepci bezbaskytarové art-rockové skupiny s mnoha melodickými nástroji sestavou skládající se z bubeníka, dvou kytaristů a tří hráčů na klávesy).

Album začíná magickým postupně sílícím zvukem syntezátoru, do kterého zasáhne tvrdě znějící kytara a vynalézavé bicí. Ty vzápětí překryje další syntezátorová melodie a záhy se objevuje i typický syntetický basový zvuk. Pozvolna, neagresivně se rozjíždí bezmála dvanáctiminutová Hladíkova skladba Za krokem žen. Pěkná pasáž s akustickou kytarou přivádí skladbu k nebeskému syntezátorovému chóru, do kterého začne zpívat Oldřich Veselý. Zbytek kapely se přidává a v rychlém sledu na sebe vrší hudební nápady, včetně dost avantgardní části s rychlým motivem kytary a činelů přerušovaným údery do bubnů a snad oním "dechem" zmíněným u Veselého a Čecha. Nádherný je zasněný úsek plynule gradující od začátku sedmé minuty a vrcholící táhlým klávesovým sólem, ke kterému se nakonec přidává i kytara. Tady překvapivě cítím lehké latinskoamerické vlivy. Za pozornost v tomhle úseku stojí i pěkná syntetická basová linka. Následuje funky úsek s klavinetem, basovým syntezátorem a sólem Radima Hladíka na kytaru a potom se již vrací Oldřich Veselý s poslední slokou písně.

Veselý zůstává u mikrofonu i ve své baladě Hledám své vlastní já, protkané napjatou atmosférou. V celé skladbě se vůbec neobjeví kytara ani bicí, celá melodie je postavená na klavíru zahaleném vrstavami syntezátorů. Celkově na mně tahle píseň působí podobným dojmem jako Klíště z Nové syntézy 2.

Razantní bicí startují největší "nářezovku" desky - skladbu Rajky. Dlouhý instrumentální úvod opět překypuje nápady, nečekanými zvraty a dokumentuje skvělou souhru kapely. Teprve po třech minutách začínají Lešek Semelka a Oldřich Veselý zpívat, zatímco kolem nich Radim Hladík prohání svou kytaru. Prostřední část je další spletitou džunglí nápadů a krátkých kytarových sól, v závěru se stupňuje nervózní až paranoidní nálada textu i hudby.

Tenhle pocit provází i úvod skladby Zmoudření babím létem s frenetickými bicími. Náhle se to však všechno vytrácí, objevuje se uspávající textura rytmické kytary, hluboké dunění syntezátoru a nad tím krásný zpěv Veselého a Semelky, kteří se střídají po částech textu. Nádherná uklidňující až melancholická atmosféra je doplněná ještě typicky Hladíkovskou melodickou improvizací na akustickou a poté elektrickou kytaru. Do hry vstupují bicí i další vrstva syntezátorů. Poklidnou atmosféru náhle přeruší klávesová fanfára, po které následuje nová rychlá zpívaná pasáž. Na jejím konci zůstane pouze falešná baskytara, která začne nový motiv - přidají se precizní bicí a dlouhé klávesové akordy a Radim Hladík odstartuje své vynikající kytarové sólo. Na to navazuje repríza úvodního motivu s několikanásobnou ozvěnou na kytaře.

Bez dlouhé pauzy přichází závěrečný Zázrak jedné noci. Lešek Semelka začíná zpívat skoro šeptem, zprvu doplněn pouze dost atypickým hodně ocelovým zvukem kytary, později i typickou klávesovou mlhou. Náhle do toho vpadnou bicí a syntezátorová baskytara. Po drtivé instrumentální mezihře se vrací původní temně krásná kosmická atmosféra jakési pustiny (což je reflektováno v textu) - po této druhé sloce přicházejí lehce vojenské virbly bicích a líbezný motiv klavíru, který se jakoby topí v zasněné melodii kytary a kláves. Po pár taktech nastupuje majestátní syntezátorovo-kytarová melodie. K nádherně gradující hudbě se přidá opět i zpěv ale po chvíli je konec a hudba zhruba v polovině skladby utichá. Tu se zdáli začne ozývat něco dost podobné zvuku přilétávající helikoptéry. Přes tento "rytmus" hraje sólo na bicí Vlado Čech a Radim Hladík vyluzuje pomocí kytary nejrůznější možné i nemožné zvuky. Nakonec se vrátí doslova klávesová masa, která vše pohltí. Na jejím vrcholku se znovu zjeví Lešek Semelka. K jeho zpěvu se nádherným způsobem přidá zbytek kapely a vede skladbu do monumentálního finále.

Jsou alba plná skvělé muziky, kterým v mých očích k dokonalosti přece jenom něco chybí. Svět hledačů je jedním z nich. U tohoto alba mě dokáže pořádně strhnout hlavně jeho druhá polovina, i když i zbytek je prvotřídní a podle mě místy i hodně experimentální art-rock. Proto bych albu dal lepší čtyři, spíš čtyři a půl hvězdičky.

Pozn.: Šestice bonusů pochází z let 1979 - 1980. Jde o trojici popových singlů nahraných triem Semelka - Hladík - Čech (a vydaných pod tímto názvem, ne jako singly Blue Effectu), včetně Semelkova hitu Šaty z šátků. Lešek je autorem všech skladeb a jeho pozdější skladatelský rukopis je tu už jasně patrný. Co dělá z těchto písniček zajímavý poslech je instrumentální um kapely, především pak Radima Hladíka. K nejzajímavějším momentům patří podle mě Hladíkovo pěkné a pohodové sólo ve skladbě Fotka a pěkné a výrazné Čechovy bicí v Nerad mám ráno dým.

Hodnocení:

Jan Grinc
30. 10. 2005

Související články:

Recenze Blue Effect - Nová Syntéza 2
Recenze Blue Effect - Svitanie
Recenze Blue Effect - 33
Recenze Bohemia - Zrnko písku




Zpět na výběr recenzí