Recenze:

Atoll - L'Araignée-Mal

Francie Rok vydání: 1975 Musea FGBG 2101

Složení: André Balzer - hlavní zpěv, perkuse Richard Aubert - housle Christian Béya - kytara Jean-Luc Thillot - baskytara, zpěv Michel Taillet - klávesy, doprovodný zpěv Alain Gozzo - bicí, doprovodný zpěv Tracklist: 1. Le Photographe Exorciste (8:17 / Chabiron, Taillet, Gozzo) 2. Cazotte n° 1 (6:21 / Taillet, Béya) 3. Le Voleur d'Extase (7:33 / Balzer, Chabiron, Béya, Aubert) L'Araignée-Mal: 4. i) Imaginez le Temps (6:41 / Balzer, Gozzo, Aubert) 5. ii) L'Araignée-Mal (5:10 / Balzer, Uro, Taillet) 6. iii) Les Robots Débiles (3:35 / Balzer, Taillet, Thillot) 7. iv) Le Cimetière de Plastique (6:20 / Thillot, Taillet, Béya) Bonus: 8. Cazotte n° 1 (Live) (12:01) Celkový čas: 57:21

Skupina Atoll vznikla v roce 1972 ve východofrancouzském Metz. Tvořili jej sice mladí (bubeníkovi Gozzovi bylo tehdy dokonce pouze 17 let), ale již relativně zkušení muzikanti se zálibou ve westcoastovém rocku, který také zpočátku tvořil většinu jejich repertoáru. Zprvu absolvovali krátké turné po jižní Francii a Německu a teprve po několika koncertech v Paříži si jich posluchači začali více všímat. Na podzim roku 1973 natáčejí singl, se kterým sklízí první úspěch. Poté však nečekaně následuje prudký žánrový obrat k progresivnímu rocku, který byl tehdy na vrcholu své popularity.

V roce 1974, po stabilizaci do té doby hodně proměnlivé sestavy, vydávají debutové album Musiciens - Magiciens, které je již "oběma nohama" v artrocku "ostrovního" typu, přestože se zde nachází i několik starších přepracovaných kusů. Tuto desku osobně považuji za velmi podařenou. Je zde patrná inspirace kapelou Yes, především deskami Fragile a Close to the Edge. Atoll však nejsou žádný druholigový plagiát. Skladby jsou nápadité, od jednodušších rockových písniček až po delší členité skladby. Členové skupiny jsou navíc zruční instrumentalisté a minimálně kytara a bicí jsou na opravdu špičkové úrovni.

Album bylo příznivě přijato kritikou i fanoušky a Atoll začali pravidelně koncertovat po Francii, v plánu bylo dokonce turné s Ange. Vztahy v kapele však byly poněkud napjaté, kytarista Luc Serra odchází a na jeho místě se objevuje výtečný technik Christian Béya (pravidelně koncertoval s několika kapelami už ve svých 15ti letech!). Před nahráváním druhého alba pak přichází do kapely ještě houslista Richard Aubert.

Na konci roku 1975 vychází album L'Araignée-Mal ("Zlý pavouk"), které je považované za vrcholné dílo kapely. Od předchozí desky se zvuk příliš nezměnil, stále se jedná o symfonický artrock s množstvím klávesových ploch a typicky francouzsky dramatickým a místy velmi zasněným zpěvem. Navíc je celkový sound obohacen o housle a řekl bych, že je celkově trochu temnější (může připomenout The Gates of Delirium z fenomenálního alba Relayer od Yes). Kapela vyzrála především po kompoziční stránce - skladby jsou nyní delší, členitější a obsahují více různých instrumentálních zákoutí hodných objevování fanoušky této hudby.

První skladba Le Photographe Exorciste se nese v pomalejším tempu a ve svých osmi minutách postupným přidáváním dalších nástrojů na syntezátorový podklad neuvěřitelně vygraduje. Navíc Balzerův úvodní šepot přejde v prostřední kakofonické pasáži v nervní ryk a následný naechovaný smích dodává celé písni lehce psychopatický nádech.

Cazotte n° 1 jako by na jinak stylově homogenní album vůbec nepatřila. Instrumentální jam, místy řekl bych až hardrockově dravý a tvrdý. Je to však velmi příjemné zpestření. Navíc všichni členové kapely se tu bez výjimky ukáží jako výteční instrumentalisté. Christian Béya je kytarista s klidným svědomým srovnatelný se Stevem Howem. Alain Gozzo pak se svým "řeznickým" stylem dává náležitě zabrat bicím ze všech stran a přesto baví. Velmi se mi líbí pasáže s jazzovým pianem, nicméně za celých svých šest minut skladba ani chvíli nenudí.

Le Voleur d'Extase je pak návrat ke klasičtějšímu artrocku. Melancholický úvod houslí a vybrnkávané kytary následuje snová pasáž s nádherným zpěvem André Balzera a několik krátkých rychlých meziher s kytarovým sólem, sborovými vokály a poté opět houslemi. Ty jsou v této skladbě vůbec zastoupeny často a právě tyto mezihry boří veškeré předsudky o tom, že housle v rocku nemohou mít "koule". V závěrečné části skladba plynule přejde do svižné vypalovačky, kde již vládne opět prvotřídní Béya se svými kytarovými sóly. Tato skladba je aspoň pro mě absolutní extáze.

Druhou polovinu alba tvoří titulní suita L'Araignée-Mal, která je na novějších vydáních rozdělená do tracků podle jednotlivých částí (ty na sebe však plynule navazují). Úvodní část Imaginez le Temps je pomalejší s důraznou rytmikou, vlnami kláves a křehkým zpěvem. Ukončuje ji kytarové sólo hackettovského střihu. Druhá část začíná fender pianem, přidává se tichounký zpěv, poté postupně další nástroje a během pár minut vygraduje s moogem, pianem, jednoduchými, přesto působivými "kosmickými" vyhrávkami kláves a především neuvěřitelně teatrálním André Balzerem. Předchozí klávesové téma doznívá a do tohoto výletu do nebes se zařízne kytara a zemitá rytmika, která zvukem připomíná československé bigbítové doprovody v televizních show (a třeba Fermátu). Ale rozhodně to není špatné, pasáž má naopak neuvěřitelnou energii a je to po úvodních dvou částech zajímavá změna. Také se po chvíli dočkáme krimsonovských hrátek s rytmem. Závěrečná část Le Cimetière de Plastique je pak logickým pompézním vyvrcholením celé dlouhé skladby.

Ačkoliv je u Atoll patrný vliv klasiků žánru Yes, L'Araignée-Mal je výtečná deska s vlastním, velmi silným přínosem a pokud máte rádi symfonický artrock, tak jak jej hrávali Yes na albu Relayer, nebojte se ji zkusit! Navíc poslední CD remaster od Musey je v krásném digipackovém mini-LP provedení. Není nad čím váhat.

Od kapely je zajímavý ještě následující počin Tertio (1977). Další alba skupiny jsou už slabá a o nic nepřijdete, pokud je vynecháte. Za zmínku stojí možná ještě fakt, že v kapele později chvíli působil i John Wetton. Skladby s ním najdete jako bonusy na posledním vydání alba Rock Puzzle (1979).

Hodnocení:

Dave Velechovský
19. 12. 2007




Zpět na výběr recenzí