Recenze:

Arachnoïd - Arachnoïd

Francie Rok vydání: 1978 Musea 1996 FGBG 4126.AR

Složení: Nicolas Popowski - kytara, zpěv, doprovodný zpěv François Faugieres - varhany Farfisa, mellotron, zpěv Pierre Kuti - piano, Fender piano, MS 10, syntezátory Patrick Woindrich - baskytara, kytara, zpěv, doprovodný zpěv Bernard Minig - bicí Marc Meryl - zpěv, tamburína (pouze na bonustracku L'Adieu) Dále spolupracovali: Philippe Honore (flétna, saxofon), Yves Javault (zpěv v La Guêpe), Christine Mariey (mluvené slovo v La Guêpe), Martine Rateau (mluvené slovo v La Guêpe), Christine (hlas v La Chamadère) Tracklist: 1. Le Chamadère (13:49 / Popowski) 2. Piano Caveau (7:18 / Kuti) 3. In the Screen Side of Your Eyes (4:03 / Faugieres) 4. Toutes Ces Images (8:04 / Faugieres) 5. La Guêpe (8:39 / Popowski) 6. L'Adieu au Pierrot (0:57) 7. Final (3:02 / Minig) Bonus: 8. L'Hiver (Les quatre saisons de l'enfer lère partie) (live) (4:14 / Faugieres) 9. Le Pierrot (live) (5:07) 10. L'Adieu (live) (3:20) 11. Piano Caveau (instrumental) (7:15) Celkový čas: 66:25

Počátky francouzské skupiny Arachnoïd sahají až na přelom šedesátých a sedmdesátých let do jednoho z pařížských přistěhovaleckých předměstí. V první polovině sedmdesátých let, kdy se v kapele vystřídalo velké množství muzikantů, si skupina teprve hledala svůj styl. Jejich první vystoupení, se kterými začali až v roce 1975, byla značně ovlivněna rannými Pink Floyd - psychedelický sound, dlouhé členité kompozice, světelná show jako neoddělitelná součást jejich koncertů.

Díky netypickému složení - s dvěma hráči na klávesové nástroje - začaly být jejich skladby velmi rozmanité a protože oba tehdejší klávesáci i kytarista Popowski milovali klasickou hudbu, kapela směřovala k progresivnímu rocku s prvky jazzrocku spíše než ke klasickému rock'n'rollu. Na místo zpěváka nastoupil kočovný divadelník Marc Meryl, který kapele dodal konečnou tvář a dopsal ke skladbám surrealistické texty. V roce 1976 začali Arachnoïd vystupovat se skladbami, které známe z později vydané desky, avšak Meryl se rozhodl kapelu opustit a jeho pěvecké party si mezi sebe rozdělili kytarista Popowski, klávesista Faugieres a basák Woindrich. V tomto složení také nahráli následující rok své jediné album a posléze se rozpadli. Faugieres a Woindrich dávají dohromady novou sestavu, která však již hraje jednodušší písničkový rock. Album, které pak vyšlo v roce 1978 v nákladu pouhých 1000 kusů, díky absolutnímu nezájmu médií samozřejmě propadlo.

Na začátku devadesátých let oprášil baskytarista Woindrich repertoár z první poloviny sedmdesátých let a chvíli hrál s Faugieresem, který předtím při nehodě přišel o jednu ruku a tři prsty na ruce druhé. Marc Meryl umírá v 1987 na dlouhotrvající zdravotní problémy. Faugieres umírá kvůli dalšímu vážnému zranění v roce 1995.

Jediné bezejmenné album Arachnoïd, které vyšlo v roce 1996 v CD reedici od "vydavatelství vykopávek" Musea, bývá často přirovnáváno k dalším představitelům francouzského progresivního rocku sedmdesátých let: Shylock, Pulsar, Art Zoyd, či ultratemným belgickým Univers Zero. Ponurost alba navozuje už obal s hrozivě zkroucenými prsty a je pravda, že deska asi nebude pro vyznavače v nebesích se vznášejícího artrocku, jaký hrávají třeba Yes. Dlouhé kompozice mají často experimentální pasáže ve stylu např. wettonovských King Crimson, ale rozhodně jsou skladby Arachnoïd konvenčnější než například Vanderův projekt Magma. Mně navíc připomínají Van der Graaf Generator místy velmi expresivním zpěvem, podkladem varhan (syntezátorů) a jazzovou rytmikou.

Úvodní téměř čtrnáctiminutová Le Chamadère je podle mě suverénně nejsilnější skladbou na desce. Po prvních pár minutách, ve zpočátku klidném tempu, kdy se ve zpěvu vystřídají všichni zpěváci, následuje krátký dívčí recitál a poté nástup výborné střední pasáže s nervním řevem, syntezátory, odsekávanou rytmikou a doprovodným šeptajícím zpěvem. Až mi z toho běhá mráz po zádech. Poslední části vévodí disharmonická kytara, která spolu s doprovodnými klávesami dodává skladbě správně ponurou atmosféru.

Piano Caveau začíná klidným pianem, po kterém se přidají bicí, syntezátory, kytara a prakticky celý zbytek skladby jsou stupňovány a rozvíjeny dva střídající se motivy.

In the Screen Side of Your Eyes je ponurá skladba postavená převážně na syntezátorech a flétně. Jako jediná na albu je zpívaná anglicky.

Tout Ces Images uvádí několik tichounkých slok opět se střídajících zpěváků. Ve třetí minutě následuje zlom: hodně zkreslenou elektrickou kytaru po pár okamžicích doprovodí ostatní nástroje a celý instrumentální zbytek skladby s lehce jazzovým spodkem je gradujícím propletencem syntezátorů a kytary.

La Guêpe ("Vosa") je asi nejzvláštnější a nejméně přístupnou skladbou na desce a určitě budete potřebovat mnoho poslechů, než ji přijdete na chuť. Začíná jakýmsi elektronickým bzučením, které postupně přejde do instrumentálního běsnění s prapodivně lámanými rytmy. Střední pasáž s frenetickým recitálem a zpěvem s téměř pochodovým rytmem poté přejde v závěrečnou instrumentální část s překotným tempem bicích.

Po krátké mezihře L'Adieu au Pierrot následuje závěrečná skladba Final, což je krátká instrumentálka s ďábelským tempem bicích okořeněná opět trochou disharmonické kytary.

Ačkoliv této desce plné hodnocení dát nemohu, za poslech podle mého názoru určitě stojí. Jste-li fandové např. Van der Graaf Generator a nebojíte se trochu zaexperimentovat, Arachnoïd vás může nadchnout. Tak jako kdysi mě.

Hodnocení:

Dave Velechovský
31. 7. 2008




Zpět na výběr recenzí