Biografie:

Rick Wakeman

Rick Wakeman se narodil 18. května 1949 v Perivale (Middlesex, Velká Británie). Již od ranného věku se zajímal o hudbu a od sedmi let začal studovat hru na klavír. Ve 14 letech se přidal k místní skupině Atlantic Blues, ten samý rok opustil školu a šel na Royal College Music. Chtěl se stát koncertním pianistou, ale byl znechucen z konzervatoře a pak zjistil, že vlastně hraje víc v klubech, než že studuje techniku.

Od svých pozdních „puberťáckých“ let se stal váženým umělcem, který nahrává s takovými jako jsou Black Sabbath, Brotherhood of Man a Edison Lighthouse. Na konci 60. let se objevil i na bookletech umělců jako Al Stewart a David Bowie, a jednu desku také natočil s folk-rockovou skupinou The Strawbs, ke kterým se přidal v roce 1970. Po dvou albech ale skupinu opustil a přidal se k Yes. Rick Wakeman hrál klíčovou roli na finální podobě čtvrtého alba Fragile, kde vytvořil absolutně jedinečný zvuk na elektrické a akustické piáno, syntetizátor a mellotron, kterého s Kayem nikdy nemohli docílit. Fragile se stalo hitem, hlavně skladba Roundabout a Wakeman se stal hvězdou.

Další album Yes Close to the Edge rozšířilo jeho publikum. Také byl vyslyšen po naléhání na skupinu, aby byly víc slyšet jeho nástroje. V průběhu vytváření Close to the Edge v roce 1972, Wakeman udělal také své první sólové album The Six Wives of Henry VIII., které instrumentálně pojednává o životě šesti žen na dvoře Jindřicha VIII. i s jejich tragickými osudy. Bylo vydáno na začátku roku 1973 u A&M Records a hned si získalo respekt v hitparádě. Veřejností přijaté album Yes Tales from Topographic Oceans (1974), bylo nemilosrdně ztrháno kritikami. Wakeman opustil skupinu ještě než vyjela na turné. Jeho nové album, Journey to the center of the Earth, bylo inspirováno knihou Julese Vernea, na které si přizval rockovou skupinu, vypravěče (David Hemmings), celý orchestr a sbor. Album bylo přijato s obrovským nadšením v celé Americe i Anglii. V roce 1975 vydává další album, The Myths and Legends of King Arthur and the Knights of the Round Table. Začal také pracovat na hudbě k filmům, například vytvořil hudbu k filmu Kena Russela Lisztomania.

V roce 1977 se Wakeman vrátil k Yes, se kterými dokončil nahrávku a následné turné. Jeho sólová kariéra u A&M Records skončila v 70. letech alby Criminal Record a Rhapsodies, které nebyly příliš úspěšné.

Největší média pošpinila Wakemana, že měl roli ve vyhození Sex Pistols od A&M Records chvilku poté, co podepsali smlouvu. Ale fanouškům to bylo jedno, více je naštvalo to, že se spojil s textařem Timem Ricem na adaptaci románu George Orwella 1984 a na dalších pracích, např. hudbě pro film o zimní olympiádě v roce 1976 (White rock) a v roce 1982 na mistrovství světa ve fotbale. Dokonce se stal pravidelným hostem na jedné z britských komerčních televizí. Wakemanovo publikum a reputace byli zachráněni v roce 1980, kdy se vrátil k progresivnímu rocku a začal si svá alba dělat sám. V 90. letech začal znovu spolupracovat s Yes.

Martin Douša

Související články:

Recenze Yes - The Yes Album
Recenze Yes - Relayer
Recenze Yes - Magnification
Recenze Anderson Bruford Wakeman Howe - ABWH
Biografie Jon Anderson
Biografie Steve Howe
Biografie Chris Squire


Zpět na výběr článků