Biografie:

Jon Anderson

Vlastním jménem John Roy Anderson (25. 10. 1944 Lancashir, Velká Británie). Jon Anderson vyrostl v majitele jednoho z nejuznávanějších hlasů v progresivním rocku. Svojí hudební kariéru zahájil příchodem skupině svého bratra Tonyho s názvem The Warriors. Nakonec se se skupinou přesunul z Anglie do Německa a jeho bratr Tony skupinu opustil. Ve skupině tedy zůstal pouze jeden z Andersonů až do roku 1965 kdy skupina vydala svůj první singl.

Jeho další skupinou byli The Party, ale tam byl velmi krátce. V roce 1968 se Anderson vrátil do Británie a natočil dvě skladby pod pseudonymem Hans Christian Anderson. Znělo to podobně jako skupina The Warriors. Anderson pak přešel do skupiny Gun, ale tam zůstal jen na pár měsíců.

Rok 1968 formoval hudební dějiny, neboť Jon se seznámil v jednom z londýnských klubů s Chrisem Squirem a našli stejný „duch“ hudby. Objevil se ve Squirově skupině Mabel Greer's Toy Shop, jejichž kytaristou byl Peter Banks. Anderson začal občas se skupinou zpívat, až se stal jejich zpěvákem. Banks opustil skupinu, takže začali přijímat různé další členy. Nejprve Billa Bruforda, pak Tonyho Kaye. V tomtéž čase se Banks vrátil a přejmenoval skupinu na Yes. V letech 1969 a 1970 vytvořili dvě alba, které měli úspěch u kritiky, ale nebyly příliš prezentované v rádiích. V roce 1970 natočili The Yes Album, které s nimi místo Bankse natočil Steve Howe a až tato změna jim přinesla úspěch v amerických rádiích a tím začala jejich „komerční“ kariéra. Je až spodivem, že i přesto si Anderson našel čas na své projekty, ačkoliv nahrával a jezdil po koncertech s Yes. V tomto období se podílel na dvou albech. Jedním z nich bylo Lizard skupiny King Crison a další Johny Harris - All to Bring you Morning. Dalším albem Yes bylo Fragile (1972), které se stalo debutem nového klávesisty Ricka Wakemana. Toto album vyšvihlo celou skupino včetně Andersona do veřejného zájmu. Na dalších pár let Yes „okupovali“ Andersonův talent. Když nahrával před rokem 1974 další tři studiová alba a byl stále na turné, tak je pochopitelné že mu nezbýval čas na vlastní tvorbu. Ale po albu Relayer vzaly věci rychlý spád. Anderson začal spolupracovat s Vangelisem Papathanassiou který měl být prvním, kdo by nahradil z Yes odstoupivšího Ricka Wakemana. Ale skupina se nakonec rozhodla pro Patricka Moraze. Anderson přidal svůj hlas na Vangelisovo album Heaven and Hell, které bylo vydáno v roce 1975. Ovšem nebylo to naposledy co pracovali společně.

V roce 1976 nechal skupinu a začal nahrávat sólové album. Začal ambiciózním výtvorem s názvem Olias of Sunhillow. Bylo to dlouho koncipované album, které bylo celé napsané Andersonem. Také přidal svůj hlas bubeníkovi Alanovi Whiteovi na jeho album Ramshackled. Zlom nastal v době kdy se vrátil ke skupině i s Rickem Wakemanem a natočil s nimi album Going for the one (1977), což je podle některých i nejlepší album Yes. Andersonova role ve skupině ale uhasínala, i když nadále se skupinou nahrával a jezdil po turné takže když dotočili album Tormato, byl znechucen „rozdíly v hudbě“ a skupinu opustil. Další roky byly opět úrodné. Vytvořil své další album Song of Seven v roce 1980. V tomto roce začal znovu spolupracovat s Vangelisem. Natočili album pod pseudonymem Jon & Vangelis, které se jmenovalo Short Stories a oba spolu rádi spolupracovali, takže před koncem roku 1981 udělali společně ještě dvě alba. V roce 1981 ještě pomohl Wakemanovi na albu 1984. Jeho další sólové album, které ho zachycuje na turné, bylo vydáno v roce 1982 pod názvem Animation. 1983 je dalším mezníkem v Andersonově životě. Spolupracuje s Mikem Oldfieldem na albu Crises, ale to není hlavní náplní jeho kariéry. Yes se v této době neprojevili již 3 roky. Chris Squire a Alan White spolupracují s mladým kytaristou Trevorem Rabinem na projektu s názvem Cinema. Tony Kaye byl také zapojen do tohoto projektu. Producent a chvilkový náhradník Andersona v kapele - Trevor Horn, chtěl aby Anderson přidal svůj hlas na tento projekt. Poté co se Anderson přidal, skupina se znova přejmenovala na Yes. Album 90125 obsahovalo i hit Owner of a lonely heart, který dal skupině obrovský úspěch, kterého ještě nikdy nedosáhli. Vyjeli na turné a pak se skupina na nějaký čas umlčela. Anderson si vzal čas na natočení dalšího sólového alba, kolekce prázdninových skladeb, s názvem Three Ship. Také začal spolupracovat na spoustě dalších projektů, například na soundtracku s Johnem Paul Jonesem a Tangerine Dream. Další album Yes a tour v roce 1987 ukázalo další odlišné názory na hudbu a Anderson kapelu znovu opustil.

V době kdy podruhé opouštěl skupinu, připravoval další sólové album, které za moc nestojí, s názvem In the City of Angels. Také hostoval na albu Toto The Seventh One. V této době začal znovu mluvit se „starými“ Yes. Jejich skupina k sobě přijala basáka Tonyho Levina a natočili album. Jediný problém byl jak pojmenovat skupinu. Chtěli ji pojmenovat Yes, ale Chris Squire, vlastník jména, jim to nedovolil. Takže ji pojmenovali podle svých příjmení. Jejich album bylo prodáváno pod názvem Anderson Bruford Wakeman Howe. Skupina vyjela na turné, ale i přesto si Anderson našel čas přidat své vokály na album Jonathana Eliase - Requiem for Americas. Bylo vidět, že se na obzoru objevují další zajímavé věci. Jako ABWH pracovali na jejich dalším projektu a Yes také. Všichni členové spolu začali znovu spolupracovat a to otevřelo nové cesty v tvorbě. Oba projekty byly spojeny v jedno album s názvem Union. Skupina vyjela opět na turné kde vyprodala stadiony, ale vztekala se nad kritikami. Anderson si opět našel čas spolupracovat s Papathanassiou a natočil další Jon&Vangelis album- Page of Life v roce 1991. Další rok pracoval na Kitarově albu Dream. Kromě dalších projektů si Anderson opět našel čas na Vangelise (Chronicles) a dvě sólová alba (Deseo a Change we must) před rokem 1994, kdy začal pracovat na dalším albu Yes- Talk. Sestava na albu byla opět pětičlenná oproti Union tam nebyli Howe, Wakeman a Bruford.

Další roky byly pro Yes tiché, ale ne tak pro Andersona. Dělal hosta na spoustě projektů a realizoval další dvě nová sólová alba. Ke konci roku 1995 byli Trevor Rabin a Tony Kaye byli nahrazeni Howem a Wakemanem. Skupina udělala tři vystoupení v San Louis Obispo v březnu 1996. Koncerty byly zaznamenány a byly k nim přidány nové studiové materiály, to vše vyšlo na dvou dvojalbech Keys to Ascension. Klasické skladby zazněli skvěle. V roce 1997 je vidět vyšší Andersonova aktivita. Vydal dvě sólová alba, keltské The Promis Ring a EarthMotherEarth. Yes vydali další album s jeho vokálem, které se jmenuje Open Your Eyes a je tam téměř tradiční sestava Yes, kromě Ricka Wakemana, který skupinu opustil. V 1998 udělal další sólové album The more you know. V tom samém roce prokázal svůj hlasový talent. Spolupracoval na albu 4Him - Streams, Steve Howe - The portreits of Bob Dylan a s Yes natočil The Ladder. Na turné a v práci na albu Magnification, dělalo Andersona velmi vytíženým, ale našel si čas na Béla Fleck & The Flacktones a v roce 2000 vydal Outbound.

Martin Douša

Související články:

Recenze Yes - The Yes Album
Recenze Yes - Relayer
Recenze Yes - Magnification
Recenze Anderson Bruford Wakeman Howe - ABWH
Biografie Steve Howe
Biografie Chris Squire
Biografie Rick Wakeman


Zpět na výběr článků