Biografie:

Edward Ka-Spel

Edward Ka-Spel není moc známý mimo okruh fandů skupiny The Legendary Pink Dots. A je to škoda. Má na svém kontě desítky originálních alb, mísících v sobě nenapodobitelně psychedelii (bývá někdy přirovnáván pro svůj hlasový projev k Sydu Barrettovi), temný folk, gotickou, industriální, elektronickou hudbu, nekonvenční pop (míněn v tom nehanlivém slova smyslu) a samozřejmě rock. Vše od rozsahu krátkých barrettovských písniček po dlouhé ambientní kompozice.

Jeho hudba je plná spousty nevysychajících nápadů, jeho texty (které na koncertech často mění - improvizuje na melodii dané skladby) jsou plné nezkrocené fantazie a tajemné - tajemné stejně jako on sám.

…you'll meet your fear, and see it's bigger,
so much bigger than you feared…
The Legendary Pink Dots, skladba City od Needles, album Shadow Weaver, 1992

Edward Ka-Spel se narodil v Londýně v roce 1954. Ve třech letech u něj naměřili IQ 160. Do deseti let byl studován jako fenomenální dítě. To se odrazilo, jak sám přiznává, na jeho psychice. "Od šestého měsíce jsem mluvil a od osmnáctého četl. Nebylo to ale opravdové čtení. Jen jsem si zapamatoval to, co jsem viděl v televizi. Mám dokonalou fotografickou paměť." Od dvou let trpěl nočními můrami a doktoři do něj nacpali tuny barbiturátů… "To ze mne udělalo společenského vyvržence. V šestnácti jsem zažil několik psychických kolapsů. Bylo to děsivé. Nemyslím si, že jsem měl psychické problémy. Byl jsem jen jiný. Nechápal jsem, proč nejsem stejný, jako jiné děti. Chtěl jsem být přijat mezi ostatní".

Jako leader (zpěvák, textař a nevýhradní hudebník) kultovní skupiny The Legendary Pink Dots (s jejímiž měnícími se členy se hudbě věnuje od roku 1981) má na svém kontě - s kapelou - přes neuvěřitelných osmdesát alb! Sólově necelých padesát! Nemluvě o spoluprácích s jinými umělci (např. skupina The Tear Garden). Věřte mi, že zkompletovat si celou jeho tvorbu je zhola nemožné… Jak jsem kdysi četl na jedné neoficiální české internetové stránce věnující se The Legendary Pink Dots a Edwardu Ka-Spelovi - on snad skládá, i když spí ;-).

První sólové album Ka-Spel vydal v roce 1984, jmenovalo se Laugh, China Doll, v následných letech (každý rok) ještě vydal čtyři alba, jejichž názvy končí na China Doll. Osobně považuji tuto kolekci alb za možná to nejlepší, co Edward vyprodukoval. I když skladby založené hodně na klávesách (a způsobu a barvě zpěvu, jaký má snad jen Edward) mohou netrpělivému člověku splývat, ten, kdo je trpělivý a otevřený, může být odměněn něčím, co bych definoval jako… bohaté obohacení vnitřního života. Ale každý jsme samozřejmě jiný, co sedne jednomu, nemusí sednout druhému (The Legendary Pink Dots i Ka-Spel např. používali v první polovině osmdesátých let neagresivní, automatické bicí). Zatím poslední sólové album, Dream Logic Part Two, vydal Ka-Spel v roce 2008.

Těžko teď nějaké album vyzdvihnout nad ostatní nebo doporučit na úkor jiných. Těm, kdo LPD (The Legendary Pink Dots) a Edwarda Ka-Spela neznají a poznat chtějí, bych možná doporučil začít s jejich nejslavnějším spacerockovým albem (obsahujícím skladby více rockově sevřené a ne tak konstrukčně roztříštěné) Maria Dimension (1991 - toto album je pro mě osobně samotnou definicí moderní psychedelie) a potom bych pokračoval následnými, úchvatnými LPD alby. Co se týče osmdesátých let, sáhl bych po albu Any Day Now (1987) nebo Asylum (1985) - a pokud vás ta alba zaujmou, jste podle mě připraveni na sérii Ka-Spelových sólových alb končících slovy China Doll. Čímž nechci vůbec opomíjet nebo snižovat Edwardova následná alba. Jenže té krásy je tolik, že bych tu musel začít se suchopárným vyjmenováváním většiny alb. Samozřejmě i současná produkce LPD a Edwarda Ka-Spela je zajímavá a nic neztrácí ze své proslulé nekomerční barevnosti.

Kdo bude chtít, ten si cestičku k Edwardovi už nějak najde…

Na závěr bych nechal promluvit samotného Edwarda, vzpomínajícího na jeden z koncertů:
…Co se mě týče, nejzajímavější show byla ve Victorii, ve Vancouveru. Celý den jsme si užívali, protože jsme si mysleli, že koncert bude až následující den. A najednou nám zavolal agent a říká: "Spletli jsme se, je to dneska!" Někteří z LPD byli v parku, jiní ve městě, ale nakonec jsme se v 18.00 sešli v klubu. Měli jsme začít ve 20.00, ale začali až v 23.30. Nebylo tu žádné pódium, asi 80 lidí sedělo za stoly, co nejdál od nás. Chtěl jsem je podráždit, způsobem, jak to dělával sjetý Frank Sinatra. Nic. Pak přišel jeden člověk a sedl si těsně před nás. Oblečený byl jak šašek, nohama radostně třepotal ve vzduchu, myslím, že to byl blázen z místního blázince. Ale byl opravdu skvělý!…

Zajímavost: I když dnes bývají koncerty LPD nebo Edwarda Ka-Spela narvané k prasknutí (hovořím z vlastní zkušenosti), přesto je jejich hudba obecně vzato okrajovou, kultovní záležitostí. V žádné zemi nejsou nějak masově populární. Nicméně existuje zajímavá výjimka a těžko říct, jak jí vysvětlit. Podobně, jako je Nick Cave abnormálně populární v Izraeli, jsou LPD velice oblíbení v Polsku. Možná Poláky kontaktuje religiózní tématika některých Edwardových textů více než ostatní národy. Těžko říct.